A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

malinká básnička.......jen tak.....:-)

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

věc stará asi 10let....

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

nechala jsem se inspirovat zaslanou fotografií...

Jde o (v pořadí druhé) společné dílo autorů "ivkaja+nostalgik".

Jde o společné dílo autorů "IVKAJA+NOSTALGIK"

...páátááá, právě teď odbila...páátááá, právě teď odbila náám..

Tuhle píseň pár z vás už četlo v deníku. Teď ji dávám i sem, abych před Vánocemi navodil pohádkovou atmosféru. Lidé by si měli zpívat a nejenom v tomto čase. Svět by byl hned mnohem hezčí!

Zase jedna ptákovinka...

Vlastně je to i písňový text...

podle zadání od Gabriely... :-)

...v poli a na nebi

... cestou do práce...

Podzim je tady.