Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

Jsem tady, Bože. A kde jsi ty?

a přesto se tak urputně držíme svého JÁ ...

....

21. 3. 2007

http://www.youtube.com/watch?v=LKCLXe9z13g

Snůška rádobypoetických blábolů. Nic pro vyznavače jasných, jednoznačných a polopatických výkladů.

Když snoubí se hloupost s exhibicionismem. Když chlap je ješitnosti pln. Omlouvám se všem pánům, kterých se takové chování netýká, ostatní prosím, ve svém i našem zájmu , buďte více pokorní a ohleduplní i k našich citům, děkuji

pocitovka

Báseň k obrazu Kamila Lhotáka „Hřbitov automobilů“ /1943/

...byla jsem v Paříži

Není třeba se urážet, určitě existují i básnící krásní a pořádkumilovní, ba pedantičtí, ačkoliv o tom dost pochybuji, bude jich jako šafránu:) Básnířky jsou naopak krásné všechny, to dá rozum:)

píšu a píšu...

Trochu jinak...