Meandry

Napadá mne, že Ondřej Prouda by měl porozumění. Dočetl jsem se, že už ve 13 letech měl přečtenu celou Francouzskou encyklopedii. Tak by asi věděl, že když se s určitými slovy nakládá jako s šafránem, může to dokonce vyznít i laskavě. Nikoli lascivně.

černálili: ano, to je jedna z možných rovin vnímání... nechci přicházet s nějakou další, pouze podotýkám, že i z mého vlastního pohledu je jich tam více... zároveň platných...

Díky za komentář.

:-))) Asi budu jediná mluvit konkrétně ... o víně.
Každé slovo jsem prožila, vychutnávala. Také se jedná o degustaci počínající "proudění" naléváním vína, kdy značka André musela ustoupit jinému francouzskému, kořeněnému, červenému vínu. Část, kdy sleduješ barvu a lámání světla, je téměř tak dokonalá jako popis, co se děje v ústech. A když koušeš a mísíš víno pro zvýraznění chuti se vzduchem(atmosfér), úplně jsem viděla, jak se chuťové pohárky plní příchutí sudu(barrique). V závěru pahorky ve mně evokovaly vidinu prosluněné vinice připravené k další sklizni, i když se jedná o stopku(rýha) sklenice, jež chceš vypít.

puero: ale ta odpověď prostě není na mně... a na nabourání patosu zapomeň...

No to mi řekni ty, rozumíš, ta báseň se tváří odborně, znalecky co do tématu, ale to nabourání patosu to narušuje a mate. Nutí mě si to myslet, opravdu tomu autor rozumí, nebo jen chce vypadat chytře? Ví co je to melanž nebo si to prostě jen našel ve slovníku a použil to v básni? Proč tu úroveň sráží tak lascivním výrazem, k vůli rýmu to není, ten se bez toho obejde, tak proč?

puero: sorry, že s tím otravuju jako s šálkem dobré brazilské kávy, ale zase se nabízí jeden citát:

Poezie nepřichází tajemství vysvětlit, poezie přichází na tajemství upozornit.
(Ivan Diviš: Poslední básně)

puero: a proč je to škoda, co je na tom špatně? A měl jsem vůbec nějaký konkrétní záměr, co si máš myslet?

To je škoda. Nutí mě to myslet si něco jiného, než co byl záměr autora.

puero: asi to budu muset říct naplno - nebudu to vysvětlovat, žádný text, nikdy... to není moje role :D

Proč tam rušit patos?

puero: musím doporučit znovu přečíst ten citát... pokud nestojíš o tautologii, mohu třeba říct, že je to tam kvůli narušení patosu... nebo taky cokoli jiného, kdybys nebyl spokojený ;)

Ó neděkuj, ještě jsem ji nestihl plně vychválit. Jen potřebuju ještě najít nějaký smysluplný důvod, proč je tam to neposer? Vedle všech těch ryčných Er mi tahle část rýmu přijde trochu ....no.... snad tušíš jak.

Yasmin: Yana: taron: puero: inkoust: děkuji všem za komentáře ;)

Pěkně vymalovaná. Neumím francouzsky, ale už vím, co je ten barrique. PS: Nebýt téhle tvé básně, možná bych se nikdy nedozvěděl, proč se sousedův bernardýn jmenoval Baryk :-)

miroslawek: To mě taky došlo. Kupodivu. No, jen píšu, že neočekávám, že budu moudrým " tokem" ...
Nechme toho...jsme každý někde jinde, respektuji tě a to je důležité. Myslím.

taron: tak, kdo je čím, bych tolik neřešil... nerad bych tady ze sebe dělal nějakého mudrce nebo mystického gurua... jde spíš o naznačení principu... nejen stavu, ale i vývoje... ony totiž bystřiny postupně sílí, mohutní, až se z nich ony veletoky stanou... ovšem, pravda, jen z některých.

miroslawek: Ano..já jsem tou bystřinou a ty tím veletokem...já vím, ale ať se snažím jak chci, tak jsem pořád divoká a pořád bublu a skáču a dovádím. :))
Nevím , jestli se mi podaří být někdy jinou...
a na oplátku budu citovat zase já, z Bible, dejme tomu : Překlad nového světa.
" Ať ke mně malé děti přicházejí a nepokoušejte se je zastavit. Boží království totiž patří takovým. "
Možná jsme my dva pravým opakem...já velmi spontánní a divoká a ty velmi moudrý a uvážlivý...

já jsem z ní unešená, a ten název a forma básně, tiše žasnu

Mě uchvátila. Naprosto.

puero: přízvuky jsou přece v jakékoli básni, v každé promluvě. Pokud se tážeš, co tento konkrétní text má - nemá za cíl, může - nemůže ukázat, sdělit... když tak o té otázce přemýšlím... já vlastně nevím. Ale když už jsem v těch citátech, tak tě také jedním oblažím:

Neschopnost prakticky odlišit nejzákladnější rozdíly v literatuře, tedy rozdíl mezi fikcí a skutečností, mezi hypotézou a tvrzením nebo mezi imaginativním a diskurzivním psaním vede k "falešné představě o záměru", k představě, že hlavním záměrem básníka je sdělovat čtenáři nějaký význam a hlavní povinností kritika je tento záměr zachytit. Slovo záměr je přitom analogické: předpokládá vztah mezi dvěma věcmi, obvykle mezi koncepcí a činem.... Podobné pojmy patří jen do diskurzivního psaní, v němž je nejdůležitější shoda verbální kompozice s popisovaným objektem. Básník však chce vytvořit především umělecké dílo, jeho záměr lze proto vyjádřit jen nějakou tautologií.

(Northrop Frye, Anatomie kritiky, Host 2003, str. 105 / Anatomy of Criticism, Princeton University Press, 1987)

taron: nic proti tomu... i ve vší nesouvislosti tvých myšlenek. Dovolím si jen zareagovat citátem:

Je tiefer sie wohnt, je tiefer sie ist. (Ze starého německého mystika).

Je tiefer sie wohnt, je tiefer sie ist. To je řečeno o duši, anebo o lásce, o předmětu duchovních minesengerů. Jak to přeložiti do češtiny? Doslova: čím hlouběji kdo bydlí, tím šířeji se rozkládá.
Anebo: čím hlubší, tím vzdálenější.
Anebo: čím jest kdo hlubší, tím jest i nesrozumitelnější.
Anebo: čím jest kdo pokornější, tím jest i moudřejší, pokročilejší, jest dál, nežli člověk domýšlivý, nadutý a hloupý, neboť prameny moudrosti, jako všechny prameny, tekou dolů. Čím jest kdo mlčenlivější, tím jest i hlubší; proto horské bystřiny bublají, štěbetají jako housata, ale veletoky majestátně plynou, takže se zdá, že vůbec neplynou, že jsou reakcionářské, zpátečnické, nepokrokové, opatrnické - jako by hluboké a jedině užitečné bylo to, co skáče ječí a řve a jako by ta mnohočetná ozvěna v tupých lesích a skalách náležela té splašené mělké bystřině!

(Jakub Deml, Česno, tuším 1925)

To má být to dílo, které ukazuje výhody přízvuku?

To jsem tu ještě neviděla, a před tím jsem měla malý problém, že mi zrak klouzal po celé tvé básni tak rychle, že na konci jsem nevěděla, co bylo na začátku
...a teď mám problém poskládat si k sobě rýmy a slova a najít v tom smysl...ale nevadí mi to, člověk se musí alespoň zastavit a hledat se v tom...a hledat v tom i tebe...ale tebe tam moc nevidím:))))) Já osobně - je to jen můj problém - vyhledávám básně, kde je kus osobnosti autora...a čím větší kus teplého srdce, tím pro mne kolikráte lépe :)) ale ne vždy:))))