Je zvláštní, jak i po odstřihnutí vazeb se snaží loutkář loutkou stále hýbat. To už se ovšem téhle básně netýká. (Je to svým způsobem takový experiment i v rámci grafické úpravy, kterou jsem nikdy předtím příliš nerozvíjel.)

..někteří lidé jsou zahleděni jen do sebe a neberou v podtaz jiné, výsledky jiných, trápení jiných..jedním slovem dokáží vše zničit jako domeček z karet...ale stavíme znovu, protože abychom mohli stavět dál, musí ho někdo zničit?

Zažili jste někdy, že se v něčem vyznáte a někdo se vám snaží oponovat, že je něco jinak? Což o to, to není problém, pokud jeho jediným argumentem není "jeho pocit". (Popravdě pro mě nejsou o nic lepší lidé, co tvrdí "každý máme svou pravdu", když je jejich pravda totální kravina)... tohle by si spíš zasloužilo rozhořčený přednes než psanou formu.

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

rudovlasá čajmenka z Olomouce. V jednom malém okamžiku

..před spaním..

..Zase lidé a lidé..tentokrát hříšníci ;)

Mé každodenní barvy. I omlouvám se za Jáství.

Tak trochu přikreslená zpověď mé osobnosti..v podstatě nechci nic ukončit kromě neustálého vnímání všeho fatálna a mého ,,zapadání,, do něj... Jsem senzibilní a bohužel nebo snad i díkybohu mám dar vidět blízkým do duší,měnit přístupy,názory i jejich myšlení.....jako by jste před sebou měli pár kusů kdejakých střepů a věděli,co že se to rozbilo...

Óda pro sebevraha 2..

..Trápí mě pět ranních probuzení v týdnu...čekací doba na dny, které mě neskutečně naplňují štěstím a láskou..každý na něco čeká a musí se prát pro to, by mu bylo přáno :-)

..V davu se osudy ztrácí v proudu anonymna..jako jsou cizí ostatní, jsme i my..a přitom má každý svůj svět, své místo, své oči..

Včerejší nespavost a stesk po přátelích (půl roku již bydlim v jiném městě kvůli práci odloučena ode všech :-/ ) ..přirovnání k lidem, bolesti, hrozbě ublížení...možná v tom lze najít ještě víc ;)

..milé, když jdete do práce a naleznete překvapení :)

Nebude se snad opakovat historie?