Po dlhšej dobe som zo svojím dielom spokojný. Dal som si s ním načas. Neviem koľko ľudí ho pochopí, lebo je na moje pomery dosť zakódované.

Tristní dílo plné poloabsolutních rýmů.

Věnováno kamarádovi, který si v životě prožil "své"....

everybody knows, everybody tries...

Rýmují se slova jedno a svobodno?

O přetvářce a ztracených snech. Růžový kvítek plující v oceánu by měl symbolizovat slzy a smutek, co nikoho nezajímají, ale jsou tu s námi pořád. Prosím o názory

Byl jsem na takovým divným letním táboře. Moc tam na nás křičeli, navlíkli nás do zelenejch oblečků a dokud se ty oblečky nedaly ždímat, vedoucí s náma nepřestávali hrát du divnou celotáborovku. a koupali jsme se tam (bohužel většinou ve vlastní šťávě. párkrát taky v řece, ale to jsem se mezi jednotlivými kliky nemohl pořádně nadechovat). Tyhle rýmy jsou tak tvrdý a kostrbatý, jako palandy bez polštářů a peřin, na kterejch jsme spali a syrový, jak plesknutí omdlívajících (a že jich nebylo málo) o zem. Zelený oblečky mám pořád, ale tábor už naštěstí skončil...

***

Občas si tak připadám....

Někdo by se měl už konečně probudit, jedu sem na výlet a ono se pořád spí. Takže se nudim a píšu blbosti.

toto téma ještě rozpracuji, no future for you.-)

Kdyz se tichem v harmonii vznášíš..