Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

Musím už napsat něco veselého..:-)

Tak jsem zase zkusil složit něco do veršotepárny. Uznávám, že je to ptákovina, ale zapracovat do rondelu s jeho trochu nezvyklou strukturou a jen dvěma možnými rýmy zadaná slova a mít na to ještě šibeničně krátký čas, je trochu náročné na fantazii i kombinační schopnosti. Slova prý pocházejí z knihy George Orwella „1984”: Jsou to: hlad vlas člen obraz osud.

Snad se toho nedočkáme.

nemám ráda sůl

snad nepochopitelná... snad divná... ale je...

Hm, kdo ví co si pod tím představíte... Doufám jen, že vůbec něco...

Omluvte tu zmatenost, ale nedá se jí zabránit.

Je možno pochopit člověka, když už i on sám není schopen chápat chápání??

...včerejší večer...a dnešní ráno...(snaha o vyjádření TOHO pocitu)

To psal Ludvík. Mou rukou. Ale Ludvík. Připomínky směřujte na Ludvíka.¨A ten chaos je záměrný.

Pocitová báseň...ne, tohle nejde vynutit...;)

tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád

Jsme relativně šťastní... Snažíme se... Díky za rybky... Za Tresky obzvlášť..

Možná proklínání, možná zoufalý řev :) kvalitu prosím omluvte, můj mozek už dlouho nebyl nucen literárně fungovat :)

... že by lehká autobiografie? :o)

Každý z nás je k něčemu odsouzen...

Tahle vznikala když jsem seděl v noci na kraji lesa poblíž Osla a díval se na osvětlený Holmenkollen... Jedna z nejhezčích scenérií, kterou jsem kdy spatřil...