Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

tak už je konečně i s obrázkem...

Jako soudtrack mi posloužilo tohle: http://youtube.com/watch?v=PmOv2lTfJbY

Psala jsem o svých pocitech, doufám, že se to povedlo.

...................

...

/"co budeš dělat po válce? Myslím - kromě toho, že budeš mou ženou?"/

hoďnoťte a pište komentáře, budu ráda :-)

Je důležité pochopit, že oheň pálí, a když prší, tak je hlína mokrá...

..největší nával melancholie.. v tááákhle velké injekční stříkačce..

.

Co k tomu dodat.. pokusy pokusy pokusy....