|
...
 17.10.2007 4 1586(14) 0 |
V objetí temnoty tiše se směju,
oba si hrajeme na upřímnou něhu.
Ty se mi ztrácíš, já se ti rozdávám,
do hlubin samoty tiše se propadám.
Konec je naděje a já k ní kráčím,
duše jak závaží, sebou ji vláčím.
Brzy ho odstřihnu, rád se jí zbavím,
je to tak snadné, se stíny se hladím.
Stejně je k ničemu, jenom se zraňuje
a nad mojí troskou, smrtka se raduje.
oba si hrajeme na upřímnou něhu.
Ty se mi ztrácíš, já se ti rozdávám,
do hlubin samoty tiše se propadám.
Konec je naděje a já k ní kráčím,
duše jak závaží, sebou ji vláčím.
Brzy ho odstřihnu, rád se jí zbavím,
je to tak snadné, se stíny se hladím.
Stejně je k ničemu, jenom se zraňuje
a nad mojí troskou, smrtka se raduje.
17.10.2007 - 20:20Láska.. jj, ta bývá kolikrát těžkým břemenem, ale neboj, určitě to zase bude dobrý.. možná ne hned, ale za nějakej čas jo:-*
17.10.2007 - 20:17Duše má křídla a je silná...to jen její schránka - lidské tělo - je křehká a dá se jí ublížit...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Těžké břemeno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Slzy
Předchozí dílo autora : Poslední signál
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 3» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Sucháč řekl o Umouněnka :Prostě Vivi, ta od sazí, duší Blázen, člověk, který má takovou představivost, jakou jí v tak ranném věku, ve kterém je, může závidět prakticky kdokoli...fantastické hrátky se slovy v jakékoli formě jí už dávno katapultovaly mezi elitu...jsem rád, že Tě znám... :-)
