přidáno 15.04.2008
hodnoceno 3
čteno 1183(20)
posláno 0
že pořád čekám
dívám se na sebe
zpitá pod obraz
vlastním mlčením

zděšená
smíchem bílých holubic
bledě modře šedých ulic

pokořená
slibem který nikdo nedal
usnul pro psaní
umlkl v rukavicích
s mým slovem
nikdy neslyšeným

chtěla bych
každou myšlenkou
umět skákat přes kaluže slz
abych je už nemusela spatřit

a cesta tam i zpět je teskně prázdná..
přidáno 25.04.2008 - 18:36
takže i tohle je lež? :P
přidáno 17.04.2008 - 22:09
Říkej pravdu...to se ti přes ty kaluže bude skákat mnohem líp;)
přidáno 15.04.2008 - 18:23
abych je už nemusela zpatřit - No fuj... S prosím... A v posledním verši máš překlep... Jinak... Skákání přes kaluže slz se mi nějak nepozdává... První půlka je dobrá, ale potom už to nějak stagnuje mi příjde...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nikdy bych neřekla pravdu (a už vůbec ne sobě) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jen pro ten jediný okamžik
Předchozí dílo autora : Jsme naším osudem, jsme naším prokletím

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming