přidáno 15.04.2008
hodnoceno 3
čteno 503(19)
posláno 0
že pořád čekám
dívám se na sebe
zpitá pod obraz
vlastním mlčením

zděšená
smíchem bílých holubic
bledě modře šedých ulic

pokořená
slibem který nikdo nedal
usnul pro psaní
umlkl v rukavicích
s mým slovem
nikdy neslyšeným

chtěla bych
každou myšlenkou
umět skákat přes kaluže slz
abych je už nemusela spatřit

a cesta tam i zpět je teskně prázdná..

přidáno 25.04.2008 - 18:36
takže i tohle je lež? :P
přidáno 17.04.2008 - 22:09
Říkej pravdu...to se ti přes ty kaluže bude skákat mnohem líp;)
přidáno 15.04.2008 - 18:23
abych je už nemusela zpatřit - No fuj... S prosím... A v posledním verši máš překlep... Jinak... Skákání přes kaluže slz se mi nějak nepozdává... První půlka je dobrá, ale potom už to nějak stagnuje mi příjde...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nikdy bych neřekla pravdu (a už vůbec ne sobě) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jen pro ten jediný okamžik
Předchozí dílo autora : Jsme naším osudem, jsme naším prokletím

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku