Pro mne zatím dílko netypické ... Včera při cestě šalinou ...koukla jsem mimoděk z okna a uviděla to, co vidí mnozí, ale přesto děláme, že to neexistuje, že nás se to netýká ...lidi bez budoucnosti ...ztracené ...tak mě napadlo pár veršů...tady jsou ...cítím, že "lehkostí verše báseň nejiskří", přesto - zajímal by mne váš názor...

částečné věnování Bambulce..protože ta asi tuší o čem mluvím;)

Myšlenky, cigareta, zima.

Pocity se mění jako při jízdě na horské dráze ...Kampak asi směřovaly tyto ...

nezařadim to do kategorie láska, právě proto, že tohle láska není =) šlo to tak něják samo,lehce, //sepsána na lyžařském výcviku =)// protože tak to prostě asi bude...ale pssst ;)

Vracím se...ale ne úplně a jen na chvíli...:-)

Hmm, možná mě vypískáte, dlouho jsem nic nenapsala a není vlastně jisté, jestli se k psaní ještě vrátím. Nevím jaké to je, ale asi to něco vypovídá :-), jinak už to neumím..

... musí stačit

možná se pletu, ale napadlo mě to....

Každý okamžik je zázrak, který často přehlížíme...

Z doby, kdy den byl nocí a noc bez konce ... Dnes už místy probleskuje Slunce ... a budí se nový den ...díky ...

trocha pointy, která není žádnou novinkou....krátká blbost, kteoru mám ale ráda už kvůli těm polívkám =)

jsme prapodivná smečka...

Utíkáme do světa iluzí, abychom nemuseli lhát o sobě samých

Je mi dobře. Konečně mám studené listí a nebe *

když s ním hraješ....je dobré si říci počet her předem.

***