V tichu noci spolu rozmlouvá moje Já a moje já ...chodí k sobě na rady...ale to je jedno ...Já kecá do života, i když se ho to malé já neptá ...prostě z nutnosti ...chránit, bránit, radit ...

V poslednej dobe sa mi múza vyhýba, alebo ma navštevuje v iných ako básnických formách. Táto báseň je jedna z mála, čo som za posledný pol rok napísal. Snáď sa bude páčiť.

nic...jen výkřik plnej nenávisti (neoprávněný? asi jo...)

Jsem nic, jsem nikdo, ale přezto Tvoje.

zase poprvé, a asi po stopadesáté ....ničí to.

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

Nedostat šanci něco změnit ... volím raději nežít.

je to jen křik, výkřik a vzpomenutí, že nikdy nezapomenu..

pro mojí skeptickou brusinku: není to o tobě nebo tak =) prostě se mi jen líbil výraz skeptická brusinka ;)

těžká přetěžká zkouška zítra:( berte to jako odreagování...sím a držte mi aspon jeden palec!:)