|
Nedostat šanci něco změnit ... volím raději nežít.
|
Na srdci ledovou pavučinu,
omotanou střípky vzpomínek.
Vyhaslé hvězdy v očích,
za společníka jen stín.
Na zastávce času vystoupit,
pod krokem nechat tát sníh.
Kovovým ostřím přes život,
v klidu navždy snít.
Odcházet a nevidět tě na konci cesty,
dostat jedinou šanci to změnit.
Prší a už nikdy nepřestane,
prší z ledových očí sůl.
Překročit hranici života,
za kterou ty nemůžeš.
Hledám marně dveře zpátky do života,
jen v den úplňku jsem to byla já.
omotanou střípky vzpomínek.
Vyhaslé hvězdy v očích,
za společníka jen stín.
Na zastávce času vystoupit,
pod krokem nechat tát sníh.
Kovovým ostřím přes život,
v klidu navždy snít.
Odcházet a nevidět tě na konci cesty,
dostat jedinou šanci to změnit.
Prší a už nikdy nepřestane,
prší z ledových očí sůl.
Překročit hranici života,
za kterou ty nemůžeš.
Hledám marně dveře zpátky do života,
jen v den úplňku jsem to byla já.
Ze sbírky: Písně viol
27.04.2010 00:01
Kovovým ostřím přes život ...naprosto bravurně řečeno ...ale honem to vyžeň z hlavy ...čas se nezastaví ...jen pro Tebe by nebyla už cesta zpátky ...je příliš "snadné" mizet ze života zadními vrátky ...
27.03.2010 16:11
Lilien
+1000%
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.