Do letní noci šeptá mi déšť :
,,Máš ticho u srdce““.
Šeptá tisíce slov a já naslouchám,
Co jsem provedl, zmeškal, ztratil …
Provazce slz padají mi do vrásek z bolesti.
Svědomí drtí mě, s hlavou svěšenou hledím dolů,
Bořím se do hlíny, kořeny strachu svazuj mě.
Pomalu, tiše a pomalu, v sobě, pohřbíván zaživa.
,,Máš ticho u srdce““.
Šeptá tisíce slov a já naslouchám,
Co jsem provedl, zmeškal, ztratil …
Provazce slz padají mi do vrásek z bolesti.
Svědomí drtí mě, s hlavou svěšenou hledím dolů,
Bořím se do hlíny, kořeny strachu svazuj mě.
Pomalu, tiše a pomalu, v sobě, pohřbíván zaživa.
11.07.2010 15:41
Nenechej se zaživa pohřbít ... smutek Ti nabídl přípitek s arsenem a Ty jej piješ se sladkobolným úsměvem na rtu ... víš, všechno, co Ti život nabídne, nemusíš do dna pít ... jednou, až Tě ty kořeny pustí, až ucítíš vůni stromů a listy budou zase zelené, znovu hlavu pozvedneš a v letním oparu uvidíš ... svou vílu ;-) Hodně sil ... všechno má svůj důvod ... a čas ....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.