o ztracené iluzi... o potřebě tkaniček v našem životě... o zbytečném strachu z odmítnutí

..tak trošku v rozporu.. Dosti jsem toho zavrhla, změnila, našla. Snad i bloky a fobie. Ale vždycky buď věrný sobě, z čehož pak jasně jak den z noci plyne,že nikoho sám nezradíš..

dva příběhy se protly relativně za sebou..

svět

Nejspíš jedna z nových písní naší kapely

Nikdy se neděje vůbec nic. Vlastně nejsou žádné obyčejné chvíle.

I když má oblíbená světluška létá daleko ode mě, tak bych tuto báseň chtěl věnovat všem světluškám, které někomu svítí na často trnitou cestu životem...

Stokrát opakovaná lež vždy stává se pravdou.

Parodie na Hudbu ticha od Patricka Rothfusse: Hluboko pod fakultou chemickou se nachází síť tunelů, chodeb a místností zvaná Podsvětí a tam žije drobný němý chlapec Mňauri, který dbá na své pocity a vždy upřednostňuje intuici před logikou či rozumem. (Poznámka: Pokud se v textu budete ztrácet, zkuste si ho číst nahlas, mně to pomáhá.)

tak jak přišla

Iterum k absolutoriu.

Můza moje, tisíc lodí, Helena a neHelena, Ajtmatova svůdná žena

Kategorie je zavádějící

Šaziho tisíc a jedna noc

..držet v ruce cigaretu není móda. A tohle není poezie! http://www.youtube.com/watch?v=SiKy9UWdYpI