Světlušky

Když slunce zapadá
v období léta,
člověka napadá
nejedna věta.
Zářivá světýlka
nad zemí letí,
světlo nesoucí křidýlka
pro radost dětí.
Znám jednu světlušku,
září i ve dne.
Bez ní mi svět trošku,
víc a víc šedne.
Je vzácná,
spatřím ji jen párkrát v roce,
tak krásná,
rozsvítí i černé noce.
Však ona nesvítí
jen a jen pro mě,
těžké je mé žití
v temnotemném domě.
Chtěl bych ji zahlédnout
co nejčastěji.
Do její záře pohlédnout,
bylo by mi krásněji.