„Nesmíš se vdát, kotě moje, to nesmíš!“

Jen vzpomínka...

Krátká povídka o nepříjemném vědci a nadaném dítěti.

Vůbec si nepamatuji, jak jsem se dostala do města, natož domů. Pořád mi v hlavě zněla ta slova: „Pak ti ho vrátím.“

...já nevím...

Taky se prostě musím vyjádřit k diskutovanému problému - brněnskému orloji, penisu, raketě... Tohle mě napadlo, když jsem přemýšlel nad jeho existencí. Jsou to vlastně dvě samostatné úvahy. U první jsem vynechal konec, aby nezněla jako nějaká agitka a abyste sami přišli na to, ,,co tím chce básník říct". Malá nápověda - ,,Pryč s uměním, když mu nerozumím" (Mao Ce Tung). Druhá část je úvaha formou monologů válčících stran (Brno vs. Švédsko) o událostech, jež má orloj připomínat.

Co když se něco stalo? A stalo! Ušla jsem pár kroků k rybníku. Vidím, jak ho Marie objímá a snaží se ho políbit.

...

Bylo to víc než jasné, strávili spolu noc. Jako kdyby mi celým tělem projel ostrý nůž. Zůstala jsem zkoprněle stát. Nezahlédli mě.