ZLÉ RÁNO

Vzbudil jsem se,z nebe padal déšť,vedle prázdná postel,
kdesi v dály,nějak smutnou píseň,odbíjel nějaký kostel.
Jak umiráček zněl ten kostelní zvon,růže na stole uvadla,
z oka mého slaná slze, na dubový stůl mě upadla.

Ještě večer vedle mě krásná dívka uléhala,klidný dech jeji,
dnes už jen po jejim parfému,peřiny mé krásně vonějí.
Kdy odešla nevím,sám té noci já tvrdě spal,
když jsme večer v baru seděli,jak nikdy jsem se smál.

Dnes sám chodím sem tam,ulice tak klidně spící,
smích který jsem miloval, se promněnil za bolast v líci.
Proč odešla netuším,noční ulice zeje prázdnotou, chlad oplývá tvář,
hvězdy a měsíc na neby,na cesty snášejí smutnou zář.

Motory taxiků prozvučují noční město,světla se zarážejí do oken,
tu dívku hledám celou noc,bez výsledku čekám krutý den.
Nohy bolý chce se spát,to hledání je ztráta už,
bylo zlé ráno,necítím se už ani jako muž.

Do dnes samota pro mě zlá,teď ještě horší je,
viděl jsem ji včera večer,po prvé srdce mé miluje.
Co však je mi dnes,první láska na pohled platná,
když mi každé ráno nad hlavou,o samotě mi svítá.