|
„Tak nech už toho…už mě to unavuje. Donekonečna se hádat. Copak nevidíš, jak tím trpím,“ řekla a další kapky slané vody se jí spustily z těch jejich kaštanových očí.
Zdědila je po otci.
Stejně jako tu svou horlivost a přílišnou upřímnost.
Ani nevěděl, co na ní kdysi miloval více.
Teď však byla otázka jiná.
Miluji ji ještě vůbec…?
 16.05.2011 2 1420(13) 0 |
Pršelo,
když se viděli poprvé.
To nejspíš Bůh štěstím plakal…
říkávali s oblibou.
Ach, jak je tomu dávno.
I to listí
už párkrát změnilo
svou barvu.
A když k nim otec mluvil,
říkal tato slova.
„Láska je shovívavá,
dobrosrdečná.
Láska nezávidí.
Láska se nevychloubá, nenadýmá.
Nedělá, co se nepatří.“
A co se patří
a co sakra NE?
Kdo to určuje?
Bůh?
„Nemyslí jen a jen na sebe.
Nerozčiluje se.
Zapomíná, když jí někdo ublíží.
Má zármutek, když se dělá něco špatného,
ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy…
A v této lásce já vám žehnám.“
A zažloutlé listí
se stále snáší
na zem
a
možná
ještě níž…
Jednou někde četl, že
„I Bůh má svoje peklo.
Je to jeho láska k lidem...“
Podíval se do těch kaštanových očí,
v kterých bylo dneska
tolik zloby…
Ano!
I Bůh má svoje peklo…
Miluji ji…
když se viděli poprvé.
To nejspíš Bůh štěstím plakal…
říkávali s oblibou.
Ach, jak je tomu dávno.
I to listí
už párkrát změnilo
svou barvu.
A když k nim otec mluvil,
říkal tato slova.
„Láska je shovívavá,
dobrosrdečná.
Láska nezávidí.
Láska se nevychloubá, nenadýmá.
Nedělá, co se nepatří.“
A co se patří
a co sakra NE?
Kdo to určuje?
Bůh?
„Nemyslí jen a jen na sebe.
Nerozčiluje se.
Zapomíná, když jí někdo ublíží.
Má zármutek, když se dělá něco špatného,
ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy…
A v této lásce já vám žehnám.“
A zažloutlé listí
se stále snáší
na zem
a
možná
ještě níž…
Jednou někde četl, že
„I Bůh má svoje peklo.
Je to jeho láska k lidem...“
Podíval se do těch kaštanových očí,
v kterých bylo dneska
tolik zloby…
Ano!
I Bůh má svoje peklo…
Miluji ji…
18.05.2011 - 17:25
Jak je snadné (s)milování... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nepochopená komedie
Předchozí dílo autora : Tóny doznívají...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kolonialrambo [17], jingjang [17], Flash Gordon [16], Trpaslík [15], Láva1998 [9]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
