Po dlouhé době láska,po dlouhé době báseň :)

Pro jednu známost, co známostí nebyla, a málem mě zabila. (a předtím mě samozřejmně svedla.) :)

tak další povídka z mé sbírky. Snad se bude lílbit :) díky za přečtení, popř. komentíky

Pocitovka...

Ze sbírky: "Básně Nebásně" - to ještě z doby sladkých sedmnácti let...

Byla to láska na dálku nebo to aspoň ze začátku vypadalo,teď po roce si vzpomenu a uvědomím si,že to láska nebyla,jen chtíč po mladém masu...

Včera večer se mi nějak jako člověk nechtělo spát, tak jsem popadla bloček, přisponkovala mini baterku a psala v posteli. Začala jsem psát na začátek jednu věc, kterou jsem měla dodělat, a při ní mě napadla ta skvělá idea na pár poetických řádků. Dopsala jsem hlavní práci a vrhla se na realizaci osvícené myšlenky. Sama jsem nevěděla, jak budu psát či tak, jelikož už několik týdnů jsem nedopsala ani jednu báseň, která zůstala v jiném notesu rozepsaná jako všechny díla, vzpomínky v paměti. Kreslila jsem písmenka po písmenku v mém typickém stylu psaní, gumovala, při deletování těch vybledlých slov jsem se náhle cítila zvláštním způsobem tak šťastně, euforicky. Téměř jsem zapoměla na všechen smutek, pesimismus a nostalgii kolem mě. Válela jsem se v posteli od žmolků vygumovaných barevných slov, dělala jsem to, co vždy zaměstnalo moje smysly a mohla jen tvořit a nepřemýšlet. Dosud, když jsem psala, nikdy jsem necítila takovej pocit. Bylo to krásné. Najít dokonalost takhle náhle. Snad nebyla anotace moc dlouhá, předem se kdyžtak omlouvám, pěkné počtení mé hříčky slov :)

neznám

Vítr působí osvobodivě,tedy alespoň na mne a Duch svatý se projevuje jako lehký vánek...

podle mě moje nejpovedenější modlitba

hranice