sami
 24.10.2012
3
Jsme sami v tomhle světě
když v každé větě
něco končí,něco začíná
jen přímka protíná
ten správný směr
je zpousta zázraku
i spousta děr
když z oblaku
mlčí beznaděj
ty věty co chceme znát
rozdávat
slunce v tvé tváři
Jak se daří
musím se tě ptát?
chci zamávat..
ty víš
čekám...?
když odpovím...
jak je v té větě
Jak je na Světě....
 25.10.2012 13:26
Ano jsme sami, ale na světě a v tom je určitá naděje, nepřijde mi ta báseň tak beznadějná jak se na první pohled zdá. Mně tyhle básničky přitahují i když v nich někdy hledám, no možná to mám tak ráda.
 24.10.2012 20:57
No...mě připadá , jako takové zamyšlení nad životem ,že stejně i když kolem sebe máme přátele a známé a rodinu ,tak si v jistých chvílích připadáme sami a sami opravdu jsme ...žijeme sami za sebe...tak to vnímám já ...možná jsem nepochopila, jako Cvokhauz :(
 24.10.2012 18:53
 Cvokhauz
Nevím, nevím jak to uchopit, co v tom hledat... připadá mi to, jako bys něco srozumitelně, trpělivě a dlouze vysvětloval a já to pořád nemohla a nemohla pochopit. Frustruje mě to.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.