Takové malé nic, část povídky kterou si občas pro radost píšu. Asi tam bude hodně takové té naivity, která je mému věku (15) vlastní. Každopádně ale i úryvek sám o sobě dává smysl a já bych hlavně chtěla vědět co si myslíte o mém psacím stylu, za postřehy a rady budu velice vděčná, kritika vítaná :)

/Jarek Nohavica promine,a pan prezident možná taky,a na čtenářích to nechám.../

Můj pohled na legendu o Golemovi

kde je ta hranice, kdy prestavame byt cizinci?

/podle skutečné události/ doporučuji zpívat ve slavnostním duchu

Taková ptákovina...ta zpráva je z novin, říkanka ode mě..:-)

krapet alkoholická, ubrečená báseň psaná pro ženský hlas

nic konkrétního, prostě tak...

myšlenek

Když se bere život jako muzikál, je všechno hned snadnější! A tak mám teď takové období, kdy si k romantickým melodiím skládám svoje texty. Tohle je jeden z nich. Trochu knižní tulácká moudrost...

Zkouším a zkouším.

doprovází myšlenky

Zas ve smíšených pocitech...