Něco nasráno při psaní

Místností táhne se mrak kouře,
za okny burácející bouře
jest a my sedíme na zadcích,
nepřemýšlíme o ničem, než o zvratcích
v našich žaludcích.

V cimře každý alkoholik
a osobnostní krach,
nad hlavami zoufalství tolik
co z vylitého piva pach.

Pění písní s žalem v hlase,
s kytarou pnoucí se k boku
a opakujíce dokola jednu sloku
přicházíme o rozum, kýváme se v pase
do rytmu melodie.

...
posraná melancholie
...