|
kde je ta hranice, kdy prestavame byt cizinci?
|
mozna sem nevedela kudy jit. mozna sem nevedela kam.
zastavila sem se uprostred namesti a cekala az me nekdo pozdravi.
jen tak mijela lidi. zname tvare. vsichni sou ale tak cizi. tak vzdaleni.
stejne sem je zneuzila. vickrat. i najendou.
-
prochazim mistni ulicky
voni destem
poslednim jarnim
vecerem
kterej mi brani
nadechnout se
jit dal
milovat
ty velky kapky
do kterych potme hledim
dopadaj na moji hlavu
a oci
rozpijej
obraz
malomestskyho zivota
prazdnyho
plnyho
nehy a nenavisti
-
nevim jestli to driv bylo jiny. kazdopadne mi to driv nevadilo.
zastavila sem se uprostred namesti a cekala az me nekdo pozdravi.
jen tak mijela lidi. zname tvare. vsichni sou ale tak cizi. tak vzdaleni.
stejne sem je zneuzila. vickrat. i najendou.
-
prochazim mistni ulicky
voni destem
poslednim jarnim
vecerem
kterej mi brani
nadechnout se
jit dal
milovat
ty velky kapky
do kterych potme hledim
dopadaj na moji hlavu
a oci
rozpijej
obraz
malomestskyho zivota
prazdnyho
plnyho
nehy a nenavisti
-
nevim jestli to driv bylo jiny. kazdopadne mi to driv nevadilo.
31.07.2013 23:58
líbí se mi, jak to všechno cítím, jen bych to tak nedokázala říct...možná to nebylo jiný, jen tys byla jiná?;)
02.06.2013 13:57
může se stát že jsme cizinci i ve vlastním těle, kde je ta hranice? zajímavé za myšlení, možná spíš komu dovolíme aby nebyl a abychom my nebyli cizinci, také se mi líbí ta nenápadná spojitost s maloměstským...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.