kde je ta hranice, kdy prestavame byt cizinci?
přidáno 02.06.2013
hodnoceno 2
čteno 1532(14)
posláno 0
mozna sem nevedela kudy jit. mozna sem nevedela kam.

zastavila sem se uprostred namesti a cekala az me nekdo pozdravi.
jen tak mijela lidi. zname tvare. vsichni sou ale tak cizi. tak vzdaleni.

stejne sem je zneuzila. vickrat. i najendou.

-

prochazim mistni ulicky
voni destem
poslednim jarnim
vecerem
kterej mi brani
nadechnout se
jit dal
milovat

ty velky kapky
do kterych potme hledim
dopadaj na moji hlavu
a oci
rozpijej
obraz
malomestskyho zivota
prazdnyho
plnyho
nehy a nenavisti


-

nevim jestli to driv bylo jiny. kazdopadne mi to driv nevadilo.
přidáno 31.07.2013 - 23:58
líbí se mi, jak to všechno cítím, jen bych to tak nedokázala říct...možná to nebylo jiný, jen tys byla jiná?;)
přidáno 02.06.2013 - 13:57
může se stát že jsme cizinci i ve vlastním těle, kde je ta hranice? zajímavé za myšlení, možná spíš komu dovolíme aby nebyl a abychom my nebyli cizinci, také se mi líbí ta nenápadná spojitost s maloměstským...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
nejsme si cizi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : na louce uz kviti nekvete
Předchozí dílo autora : výlet za město

» narozeniny
Raphael [18], LucasBun [15], Rico11 [14], incompris [14], taron [14], Akaren [13], jaroslav [12], Olivka [11], markky [9]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming