Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

tak přišel klid a odpuštění?

***

.. za některé věci si asi opravdu můžeme jen a jen sami :)

?

..a čtení

na paměť obětem v Paříži

Myšlenkové pásmo mého lehce opilého fascinovaného já před rokem či více? Mládí je čas extremismu, řekla mi kdysi jedna profesorka. Ano. Již necítím extremismus. Nejsem tedy mladá?

Starší dílo, ale stále platné a důležité. Tedy alespoň pro mě :)

odcizení vzor Kafka

opožděná vánoční

:-)

***

šuplíková smutnice

pochopit