Radkova dáda trpěla schizo­frenií a Radek se snaží vydržet trauma, které mu způsobila tím, co mu udělala. Tamara Janů poprvé složí povedenou báseň. Stránky seriálu: http://ekrejcixf.sweb.cz Scénář na webu: http://ekrejcixf.sweb.cz/s02e05_s.htm
přidáno 15.04.2015
hodnoceno 3
čteno 967(6)
posláno 0


Osoby
RADEK (žena, 18) -- student
NIKOLA MACKŮ (žena, 10) -- mladší Radek, krátké hnědé vlasy
ERIKA MACKŮ (žena, 35) -- dáda Radka
FORTUNÁT MACKŮ (muž, 42) -- dáda Radka
JAN KLEPETO (muž, 57) -- lékař, psychiatr
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 20) -- student
ASTRA (žena, 20) -- student
KŇOUR (muž, 23) -- student
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 19) -- student
ESTER KREJČÍ (žena, 20) -- student
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 19) -- student
VOJTĚCH VERNER (muž, 19) -- student
NIKITA KRÁL (muž, 19) -- student
TAMARA JANŮ (žena, 20) -- identická sestra Barbory Janů
ZDRAVOTNÍK 1 (žena, 37) -- zdravotník, nese svěrací kazajku
ZDRAVOTNÍK 2 (muž, 28) -- zdravotník
ZDRAVOTNÍK 3 (muž, 27) -- zdravotník
ZORANA (žena, 19) -- student; na invalidním vozíku
MARTIN KOZEL (muž, 26) -- hoch
MARIE SMUTNÁ (žena, 44) -- teta
HLAS VYPRAVĚČE (ženský hlas) -- vypravěč



1. Schizofrenie (1)

(Titulek:) Schizofrenie je závažná duševní porucha, která se projevuje selháváním myšlenkových procesů, rozštěpem mezi vnímáním, prožíváním a myšlením a sníženou schopností uvědomovat si vlastní emoce.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Schizofrenie je závažná duševní porucha, která se projevuje selháváním myšlenkových procesů, rozštěpem mezi vnímáním, prožíváním a myšlením a sníženou schopností uvědomovat si vlastní emoce.



2. Čas (1)

(Titulek:) Sobota 25. 10. 2014

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Sobota, 25. října 2014.



3. Zamilovaná dívka

Obývací pokoj v panelovém sídlišti, odpoledne. Na stolku u gauče leží telefon s tlačítky. Do pokoje vběhne Martin Kozel, vypadá rozrušeně. Zvedne sluchátko a chystá se vytočit číslo, ale nemůže si vzpomenout. Praští sluchátkem, nervozně otevře zásuvku stolku, prohrabe ji a vytáhne papírek. Opět zvedne sluchátko a podle papírku vyťuká šestimístné číslo.

Tůt. Tůt.

MARIE SMUTNÁ (M. O., Z TELEFONU:) Marie Smutná - u telefonu.

MARTIN KOZEL: Dobrý den, teto Marie.

MARIE SMUTNÁ (M. O., Z TELEFONU:) Dobrý den, Martine Kozle. Dlouho jste nevolal.

MARTIN KOZEL: (zbrkle:) Potřebuji nutně poradit. Stala se mi taková věc, víte, zamilovala se do mě jedna zvláštní dívka, neustále mi píše, jak po mě touží a jak je jí beze mě smutno a že beze mě nemůže žít. (Trochu se uklidní.)

MARIE SMUTNÁ (M. O., Z TELEFONU:) No...

MARTIN KOZEL: (Skočí jí do řeči, ale už ne tak zbrkle:) Říká si Radek. Je mu dvaadvacet let a má maturitu.

MARTIN KOZEL: Úředně se jmenuje Nikola Macků. Vyrůstala se dvěma rodiči a dvěma prarodiči¹ v menším rodinném domě v Automobilní Osadě. Její dáda Erika se jí příliš nevěnovala a dáda Fortunát skoro vůbec, často o ni pečovali prarodiče, i když ne moc ochotně. Navíc Erika Macků hodně kouřila a krátce po porodu se u ní objevila lehká schizofrenie. Její stav se ale časem zlepšil a byla považována za vyléčenou.
──────────────────────────────────────────────
¹ Emilem a Vlastou Novotnými.



4. Vyplavení Automobilní Osady

Tříkolejný železniční most u stanice Dům hlavní nádraží kolem poledne. Projíždí vlak. Jakmile projede, odkryje pohled na široký chodník vedoucí po mostu vedle trati. Na chodníku postává zhruba osmdesát zoufalých, bezprizorních lidí s kufry (Mezi nimi je Nikola Macků (10), její rodiče a prarodiče. Nikola Macků (10) drží růžově oděnou panenku), kteří přes zábradlí sledují rozvodněnou řeku, z níž o kus dál vystupuji střechy vyšších domů.

MARTIN KOZEL (M. O.): To všechno se změnilo v srpnu 2002, kdy bylo Nikole Macků deset let a přišla povodeň. Jejich dům byl zničen, a protože stál v záplavové oblasti, bylo jim zakázáno si jej opravit. Jako náhradu dostali větší rodinný dům v Jestřabicích. Prarodiče se tam přestěhovali, ale Nikolina druhá dáda odmítla.



5. První den v novém bytě

Předsíň nového (prázdného) bytu v sídlišti Západní Město.

MARTIN KOZEL (M. O.): Nevím proč, snad si v rodině svého partnera připadala utlačovaná, ale pronajala byt v Západním Městě. Mimochodem, Erika Macků zrozenci tykala.

Otevřou se dveře a do bytu vejde Fortunát Macků a za ním Erika a Nikola Macků (10). Erika a Nikola Macků jsou smutné.

NIKOLA MACKŮ (10): Dádo!

Erika Macků se podívá na dceru.

NIKOLA MACKŮ (10): (smutně:) Bude se mi stýskat.

ERIKA MACKŮ: Mně také. (nahlas, aby to partner slyšel:) Ale to víš, dáda Fortunát se musí poslouchat. To on má rozum, ne já.

Fortunát Macků se usměje.

MARTIN KOZEL (M. O.): Dáda Erika mu nikdy neodporovala. — Ale vnitřně se s přestěhováním nikdy nevyrovnala.



6. Panenka

Obývací pokoj v bytě rodiny Macků. Nikola Macků (10) na podlaze skládá puzzle. Vedle skládanky sedí růžově oděná panenka.

MARTIN KOZEL (M. O.): Z Automobilní Osady si Nikola Macků přinesla panenku, kterou jí koupila babička Vlasta. Říkala jí Růženka a byla pro ni nesmírně důležitá.

Nikola Macků (10) se usměje na panenku a pokračuje v skládání.

MARTIN KOZEL (M. O.): Byla jako její součást. Byla to vzpomínka na bývalý domov a jediná jistota. Dáda Erika se změnila. Zprvu byla smutná, pak nervozní a nyní uzavřená a náladová. Na ni ani na flegmatickou a do sebe zahleděnou dádu Fortunáta se nikdy nemohla spolehnout, ale na Růženku ano.

Nikola Macků (10) má skládanku skoro složenou. Do pokoje vtrhne Erika Macků, je vyděšená.

ERIKA MACKŮ: Proboha! Co to děláš? Rychle pryč, už jsou tady!

Erika Macků popadne Nikolu Macků (10) za ruku a vleče ji pryč. Zrozenec se brání, křičí a ukazuje na panenku, ale Erika Macků si toho nevšímá a násilím ho odtáhne.



7. Úkryt před špiony

Záchod spojený s koupelnou, tma. Erika Macků sedí na klozetu a tiskne k sobě Nikolu Macků (10).

NIKOLA MACKŮ (10): Dádo!

ERIKA MACKŮ: (tiše, ale důrazně:) Tiše, nebo nás tu najdou. Zabijí nás!

NIKOLA MACKŮ (10): (šeptem:) Kdo?

ERIKA MACKŮ: Ti špioni, copak je neslyšíš? Už převrací byt vzhůru nohama. Sledují všechny naše myšlenky, slyším, jak je odposlouchávají. Ale já jim tě nedám. Nikdy.

ERIKA MACKŮ: (zakřičí:) Nedám, slyšíte?!

Erika Macků přitiskne zrozence ještě víc, až se ten skoro začne dusit.



8. Byt vzhůru nohama?

Obývací pokoj. Ticho.

MARTIN KOZEL (M. O.): Dáda říkala, že slyší hlasy, a věřila, že jsou to tajní agenti, kteří jim chtějí ublížit. Občas se hlasitě smála nebo naopak plakala, aniž by věděla proč. A když zrozenec něco řekl, často tvrdila, že jsou to nesmysly, ačkoliv to, co říkala ona, postrádalo smysl podstatně víc.

Přichází Nikola Macků (10), je nervozní a zpocená. Rozhlédne se po místnosti, kde vše vypadá, jak má. Vezme panenku, která stále sedí u neporušeného puzzle, a přitiskne si ji k tělu. Uklidní se.

NIKOLA MACKŮ (10): Ach, Růženko, vy jediná mi rozumíte.

MARTIN KOZEL (M. O.): Vlivem podobných události se Nikola Macků čím dál víc upínala na Růženku.



9. Buchta (1)

Předsíň v bytě rodiny Macků. Nikola Macků (10) má na zádech batoh a jde se přezout na cestu do školy. Z dveří ložnice vykoukne Erika Macků, bezdůvodně pláče.

ERIKA MACKŮ: Nikolko... upekla jsem ti buchtu, vezmi si v kuchyni.

Nikola Macků (10) jde do kuchně.



10. Buchta (2)

Kuchyně v bytě rodiny Macků, ráno. Vejde Nikola Macků (10).

MARTIN KOZEL (M. O.): V září, když nastoupila na základní školu v Západním Městě, doufala, že vše bude zase v pořádku.

Nikola Macků (10) přijde ke stolu, na kterém leží plastová miska. V ní je nedbale zamíchané těsto na bábovku. Zrozenec těsto prozkoumá rukou a ke svému překvapení z něj vytáhne plynový zapalovač.

MARTIN KOZEL (M. O.): Ale nebylo.

Odloží zapalovač na stůl. Před odchodem ještě vypne elektrickou troubu, vestavěnou v kuchyňské lince.



11. Hloupá dáda

Obývací pokoj v bytě rodiny Macků, večer. Přichází Fortunát Macků, vypadá unaveně. Zapne televizor a rozvalí se do křesla.

MARTIN KOZEL (M. O.): Dáda Fortunát si vždy myslel, že je Erika Macků hloupá, což mu nevyvracela, protože ji rodiče naučili, že pokud chce mít partnera-muže, musí ho vždy nechat v přesvědčení, že on je chytřejší a schopnější než ona. — Dáda Fortunát si rozhodně odmítal připustit, že by se jí mohly vrátit příznaky dávno odeznělé nemoci.

Přijde k němu Nikola Macků (10).

NIKOLA MACKŮ (10): Dádo?

FORTUNÁT MACKŮ: No?

NIKOLA MACKŮ (10): Dáda Erika dnes ráno nechala zapnutou troubu.

FORTUNÁT MACKŮ: (Vůbec ho to nepřekvapí.) Tak to po ní kontrolujte, prosím.

NIKOLA MACKŮ (10): A nedávno říkala, že do bytu vtrhli špioni, ale nebyla to pravda, tak proč to říkala?

FORTUNÁT MACKŮ: Ona je prostě hloupá. Vymýšlí si, žádní špioni neexistují. A už mě nechte. Dělám od rána do večera, abych nás uživil, tak alespoň večer chci mít svůj klid.

Nikola Macků (10) odejde.



12. Kde je Růženka? (1)

Radkův pokoj, odpoledne. Vejde Nikola Macků (10) a odloží si batoh. Všimne si, že její panenka není na nočním stolku, kde normálně bývá. Lekne se. Rozhlédne se po pokoji a odejde.



13. Kde je Růženka? (2)

Kuchyně v bytě rodiny Macků. Erika Macků sedí u stolu a kouří cigaretu. Vejde Nikola Macků (10).

NIKOLA MACKŮ (10): Kde je Růženka?

Erika Macků nereaguje. Nikola Macků (10) k ní přijde blíž.

NIKOLA MACKŮ (10): (zakřičí:) Dádo, kde je Růženka?

ERIKA MACKŮ: (Otočí se na zrozence.) Pryč.

NIKOLA MACKŮ (10): (vylekaně:) Kde pryč?

ERIKA MACKŮ: Špioni ji oživili, mají na to stroje. V tom kufru byla dívka. Chtěla tě zabít, oči jí svítily červeně, musela jsem ji zlikvidovat. Už ji nikdy neuvidíš.

NIKOLA MACKŮ (10): (afektovaně:) Ne!

Nikola Macků (10) skočí na dádu a s řevem ji začne bít. Dáda upustí cigaretu, ale nezdá se, že by ji to nějak zvlášť bolelo, spíš se tváří zmateně. Zrozenec přestane a uteče z kuchyně.

MARTIN KOZEL (M. O.): Tato událost vyvolala v Nikole Macků takovou směs smutku, hněvu, nenávisti a bezmoci, že na ni nikdy nezapomene. Zato její dáda si všimla hlavně, že jí upadla cigareta.



14. Kde je Růženka? (3)

Obývací pokoj v bytě rodiny Macků. Fortunát Macků sedí u televize. Přijde k němu Erika Macků.

ERIKA MACKŮ: Fortunáte, měl byste se nad sebou zamyslet. Špioni z KGB ovládli Nikolku, málem nám vyhořel seník!

FORTUNÁT MACKŮ: Přestaňte už si konečně vymýšlet a začněte se chovat normálně!

ERIKA MACKŮ: Dobře.

Erika Macků se otočí a odchází.



15. Jdou si pro mě (1)

Ulice v sídlišti Západní Město, kolem poledne. Fortunát Macků stojí u silnice.

MARTIN KOZEL (M. O.): Chování Eriky Macků bylo čím dál podivnější, až jednou byla situace neúnosná. Všimli si toho i sousedé a přesvědčili Fortunáta Macků, že jeho partner je opravdu nemocný.

Přijíždí sanitka s nápisem „ZDRAVOTNÍ SLUŽBA DŮM“

Fortunát Macků jí dává znamení. Sanitka zastaví a vystoupí z ní zdravotník 2 a zdravotník 3.

FORTUNÁT MACKŮ: Je nahoře. Pořád říká, jak si pro ni přijdou špioni.

Ze sanitky vystoupí ještě zdravotník 1, nesoucí svěrací kazajku.² Fortunát Macků je odvádí.
──────────────────────────────────────────────
² Svěrací kazajka se také nazývá „ochranný kabátek“. Je používána zejména v psychiatrii k omezení volného pohybu pacienta.


16. Jdou si pro mě (2)

Předsíň bytu rodiny Macků. Zpoza dveří do koupelny se ozývá Erika Macků.

ERIKA MACKŮ (M. O.): Slyším je. Někdo mi ukradl věci. Přijdou si pro mě, já to vím. Poslal je její bratr. Já nechci na Sibiř, Nikolka bude nemocná.

Otevřou se dveře do chodby a vejdou zdravotníci.

ERIKA MACKŮ (M. O.): Ne, prosím. KGB. Už si pro mě jdou, slyším je.

Zdravotník 2 otevře dveře na záchod.

ERIKA MACKŮ (M. O.): Už je vidím. Jsou tady.

Zdravotníci jdou dovnitř, zdravotník 1 jako první.

ZDRAVOTNÍK 1: Eriko Macků?

ERIKA MACKŮ (M. O.): (bez emocí:) Já nechci na Sibiř. Jdou si pro mě, já je vidím.



17. Kde je dáda Erika?

Obývací pokoj, odpoledne. Fortunát Macků sedí v křesle a dívá se na televizi. Přijde k němu Nikola Macků (10) s batohem na zádech (ze školy).

NIKOLA MACKŮ (10): Kde je dáda Erika?

FORTUNÁT MACKŮ: (trochu nevrle:) Na psychiatrii. Relaps schizofrenie.

NIKOLA MACKŮ (10): (naštvaně:) Tak jim řekněte, ať si ji nechají!

Nikola Macků (10) odchází. Fortunát Macků se zatváří udiveně, ale pak si vzdychne a dál sleduje televizi.

MARTIN KOZEL (M. O.): Nikola Macků začala nesnášet nejen dádu Eriku, ale i vše, co s ní měla spojené – lhostejnost, slabost, pochlebovačnost, tykání, manipulativnost, hloupost, zápach, kouření, obezitu, nízký vzrůst, velké prsy a tak dále.



18. Psychiatrické oddělení

Prosklená stěna s dveřmi, za kterými je vidět dlouhou nemocniční chodbu. Na dveřích je nápis „ÚSTŘEDNÍ NEMOCNICE / PSYCHIATRICKÉ ODDĚLENÍ“.



19. Schizofrenie (2)

Ordinace v nemocnici. U stolu sedí z jedné strany psychiatr Jan Klepeto a z druhé Fortunát Macků.

JAN KLEPETO: Víte, schizofrenie je vlastně psychotická porucha zpracování informací. Postižená takříkajíc ztrácí kontakt s realitou. Dobré je, že přibližně u 40 procent pacientů se podaří její de facto vyléčení a již se nikdy neprojeví. Váš partner byl už od počátku klasifikován jako lehký případ. Schizofrenici většinou nezakládají rodiny a často končí na ulici jako bezdomovci. Partner navíc netrpí žádným z rizikových faktorů, což jsou deprese, mužské pohlaví, vysoká inteligence či život v městském prostředí. Je to tak?

FORTUNÁT MACKŮ: My jsme se nedávno přestěhovali.

JAN KLEPETO: Aha. A kam?

FORTUNÁT MACKŮ: Do Západního Města.

JAN KLEPETO: No... dobře. Ale abych pokračoval, jeho první ataku³ zřejmě vyvolala stresující životní událost, takže by se takovým situacím v budoucnu měl vyhýbat.

FORTUNÁT MACKŮ: Vynasnažím se.

JAN KLEPETO: A nemějte obavy, že by se mu něco stalo nebo že by u nás trpěl. Léčba schizofrenie má za sebou dlouhý vývoj. Kdysi dávno se používala lobotomie, později elektrošoky, ale dnes máme celý sortiment moderních antipsychotik, jejichž vedlejší účinky jsou oproti historickým metodám léčby minimální.
──────────────────────────────────────────────
³ V lékařství se slovem ataka označuje dlouho trvající záchvat.



20. Navrát dády

Předsíň v bytě rodiny Macků. Z chodby vejde Nikola Macků (10) s batohem na zádech (ze školy) a přezuje si boty.

MARTIN KOZEL (M. O.): Po několikaměsíční léčbě se dáda Erika vrátila. Partner i zrozenec byli instruováni, aby ji zatím nekonfrontovali s tím, co udělala v době nemoci.

Přijde Erika Macků.

ERIKA MACKŮ: Jak ses měla, Nikolko?

Nikola Macků (10) mlčí, ale mračí se.

ERIKA MACKŮ: Určitě se ti po mě stýskalo, viď. Mně bylo také smutno.

Nikola Macků (10) jde do svého pokoje.

MARTIN KOZEL (M. O.): Ale pro dítě to byl problém.

Erika Macků ji následuje. Když se chystá vejít do dveří, Nikola Macků (10) se otočí.

NIKOLA MACKŮ (10): (Vztekle uhodí dádu do břicha.) Nechte mě! (Zabouchne za sebou dveře.)



21. Sebevražda (1)

Celkový pohled na sídliště Západní Město (se zapnutým veřejným osvětlením), klidná noc.

MARTIN KOZEL (M. O.): Erika Macků si po několika pokusech o kontakt uvědomila v očích svého zrozence hlubokou a nepředstíranou nenávist, se kterou se nemohla vyrovnat.



22. Sebevražda (2)

Kolejiště železniční tratě, noc. Erika Macků sedí mezi kolejnicemi a tiše pláče. Z dálky ji mdle osvětlují pouliční lampy.

MARTIN KOZEL (M. O.): Ještě ten den v noci si udělala procházku na nedalekou železniční trať. Porušila zákaz prodlévání⁴ a plakala tam až do konce svého života.

Ozývají se zvuky jedoucího vlaku a Eriku Macků začíná osvětlovat blížící se bílé světlo. Zahoukání. (Obraz náhle zčerná. Ticho.)
──────────────────────────────────────────────
⁴ V EDDR je přecházení železničních tratí mimo vyznačené přejezdy povoleno na vlastní nebezpečí, prodlévání na trati je však zakázáno.



23. Šikana

Obývací pokoj. Martin Kozel, sedíc na gauči, telefonuje.

MARTIN KOZEL: Od doby, kdy přišla o Růženku, se Nikola Macků doma necítila v bezpečí. Ráda proto chodila do školy. Líbilo se jí tam. Třeba její spolužák Tomáš Struna se choval drsně a bezohledně. Obdivovala jeho ochotu řešit věci rázně a přímo a povyšovat se nad ostatní, jeho proklamovanou sílu a nezávislost, jeho drzost, odvahu a sebevědomí.

Dokud se tyto jeho vlastnosti zhruba po roce neobrátily proti ní. Začal ji šikanovat a už ani škola pro ni nebyla bezpečným místem. Šla se poradit za dádou Fortunátem, ale ten ji jako obvykle odbyl, tak si stěžovala třídnímu učiteli. Ten situaci vyřešil a šikana ustala.

Nikola Macků se dozvěděla, že Tomáš Struna vlastně není takový sám od sebe, ale chová se tak jen proto, aby upevnil svou vůdčí pozici v kolektivu. Sám jí to vysvětlil, čímž ztratil její obdiv, ale na druhou stranu se ze strachu rozhodla jeho chování napodobit. Začala se tvářit drsně a nebezpečně, aby si na ni už nikdo netroufl, a na znamení své nové identity si začala říkat Radek.



24. Čas (2)

(Titulek:) Úterý 1. 3. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Úterý, 1. března 2011.



25. Obsedantní myšlenky

Chodba gymnázia Podolí II⁵, ráno před vyučováním. Po chodbě jde Radek s batohem na zádech a srolovaným plakátem v ruce.

MARTIN KOZEL (M. O.): Radkovi se nelíbilo, že spolužáci ho znali takového, jaký byl předtím. Když mu bylo dvanáct let, přestoupil na gymnázium Podolí II a přesvědčil dádu, aby mu nechala ostříhat vlasy dohola. Šířil o sobě řadu lží a polopravd. Třeba tomu, že je transsexuál, věřila skoro každá. Pravdou bylo, že ho trápil růst prsů a to, že většina spolužáků vyrostla do výšky víc než on.

Radek se zastaví a opře se o stěnu. Zatne pěsti.

MARTIN KOZEL (M. O.): Nikdo nevěděl, co a proč skrývá.

Radek se zamračí a zrychleně dýchá. Mírně se třese. Kolem projede Zorana, nevšímá si ho.

MARTIN KOZEL (M. O.): Ve volných chvílích se mu někdy vracely vzpomínky, jako by musel prožít tu chvíli, kdy dáda Erika zlikvidovala Růženku. Nedokáže ty pocity popsat, ale bylo to prý pro něj o moc horší než vlastní smrt. Říkal si, proč raději nezlikvidovala jeho.

Radek se vzpamatuje a pokračuje v chůzi.

MARTIN KOZEL (M. O.): Ale myslel si, že to zvládá.
──────────────────────────────────────────────
⁵ Široká školní chodba s vyznačenými čtyřmi pruhy chůze.



26. Který náramek je hezčí?

Třída (oktáva B), ráno před vyučováním. Vejde Radek, nesoucí srolovaný plakát. Moje vinná réva sedí na svém místě a povídá si s Astrou. Radek kolem nich cestou na své místo prochází.

ASTRA: Co myslíte, který je hezčí? Žlutý, nebo oranžový? (Ukazuje Mojí vinné révě žlutý a oranžový náramek.)

MOJE VINNÁ RÉVA: No...

RADEK: (pohrdavě, za chůze:) Pche!

MOJE VINNÁ RÉVA: (Koukne se po Radkovi a hned nazpět.) Mně se víc líbí žlutá, je taková optimistická.

ASTRA: (spokojeně:) Ale slušely by mi oba. Ano, já vím, děkuji za názor. (Odchází na svoje místo.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Není zač.



27.1. Správné macho

Radek se posadí na svoje místo, odloží batoh a přichystá si na lavici sešit. Přijde k němu Kňour, mající radost.

KŇOUR: Ahoj, Radku.

RADEK: (podrážděně:) Ahoj.

KŇOUR: Představte si, že včera jsem byl s Venorou skoro půl minuty, myslím, že jsem ji potěšil.

RADEK: No a?

KŇOUR: Říkám si, že když někoho potěším, třeba pak se mnou bude chodit. Je to jako reklama.

RADEK: Pche! Potěšit. Správné macho lidi netěší, to si bere, co chce.

KŇOUR: Ale není lepší člověka potěšit, aby pak přišel sám a nesnažil se celou dobu utéct?

RADEK: Macho tady není od toho, aby těšilo lidi, ale aby bylo nejlepší. Ve všem. A já vám ukážu, že jsem macho a jsem nejlepší a nejkrásnější a nejdrsnější. (Ukáže Kňourovi zaťatou pěst.)

KŇOUR: Já jen...

RADEK: Co zas?

KŇOUR: Nevím, zda chci být macho. Těšit ženy a muže mě... těší. (Pokrčí rameny.)

RADEK: Jak je libo, ale pamatujte, že největší frajer a macho jsem tady já. Jasné?

KŇOUR: Jasně.

Kňour odchází a jemně zakroutí hlavou. Strčí pravou ruku do kapsy kalhot.



27.2. Podobné kalhoty

Kňour přijde k Astře, která sedí na svém místě na židli vystrčené z lavice, bosé nohy má na lavici a čte si módní časopis.

KŇOUR: (s úsměvem:) Ahoj, Astro. Víte, že máme podobné kalhoty?

ASTRA: Podobné? To sotva.

KŇOUR: Ale ano. Jen ty moje jsou větší, mají jinou barvu, víc místa mezi nohama a... (Přestane mluvit a zírá jí na klín.)

ASTRA: (vážně:) Nedělejte ze sebe šaška.

KŇOUR: Pardon.

Kňour o kus poodejde a vytáhne z kapsy hodinky. (Záběr na jejich displej, který ukazuje 0.00:19.)

KŇOUR (M. O. - V MYŠLENKÁCH:) (pro sebe:) Příště to bude lepší.



28. Plakát

Třída (oktáva B), ráno před vyučováním. Radek přijde k Melanii Navrátil, která právě něco píše do sešitu.

RADEK: Dobrý den, předsedo třídy.

MELANIE NAVRÁTIL: Promiňte, mám moc práce.

RADEK: Hele, jste služba na nástěnku, tak plňte svoje povinnosti!

MELANIE NAVRÁTIL: Tak co chcete?

RADEK: Vyvěsit tento plakát.

Radek podá Melanii Navrátil plakát, ta ho rozvine, přejede pohledem a vrátí Radkovi.

MELANIE NAVRÁTIL: Dobře, pověste ho na to volné místo vedle Horké brambory.



29. Trauma z dětství

Radek přijde k nástěnce a prohlédne si tam visící reklamní leták s nápisem:

┌─────────────────────────────────────────────────────┐
│ Je stáří duševní choroba? │
Šílení prarodiče - v Horké bramboře!
└─────────────────────────────────────────────────────┘

Pokusí se pověsit plakát, ale nedosáhne dostatečně vysoko. Přijde k němu Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: Mohu vám pomoci?

RADEK: Hele, já jsem tu největší frajer. Všechno zvládnu sám!

Radek si odběhne pro židli. Moje vinná réva zatím stojí na místě. Když se Radek postaví na židli, přiloží plakát dostatečně vysoko, ale neuvidí nic, čím by ho připevnil.

RADEK: Kde jsou rezervní špendlíky?

MOJE VINNÁ RÉVA: Asi před měsícem si je půjčili z oktávy C.

Radek odloží plakát na židli a vyběhne ze třídy. Moje vinná réva přijde k Ester Krejčí, která stojí poblíž umývadla a sleduje dění ve třídě.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ester Krejčí, co myslíte, proč si Radek nenechá pomoci? Připadá mi takový nevyrovnaný a nervozní.

ESTER KREJČÍ: Možná je to následek traumatu z dětství.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zneklidní.) Myslíte? — Ale co když mám také trauma? Dáda mi nikdy nechtěla koupit nic, co jsem chtěla, ani když jsem po tom hodně toužila. Myslíte, že jednou budu jako Radek?

ESTER KREJČÍ: Cítila jste zoufalou bezmoc?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne. Spíš jsem po těch věcech prostě toužila, ale už je vlastně ani nechci. Dnes si mnohem víc vážím přátelství a vzájemné pomoci.

ESTER KREJČÍ: V tom případě nejde o trauma, ale jen o stresující událost. Takové zážitky z dětství jsou pozitivní: dávají životu člověka smysl, směr a jistou naléhavost.

Moje vinná réva se zamyslí, ale dál poslouchá.

ESTER KREJČÍ: Jsem přesvědčena, že lidé, kteří se v dětství vyrovnali se stresujícími událostmi, se pak netrápí otázkami smyslu života, nekončí v ganzích či sektách a nevydávají se na beznadějný útěk před realitou vlastního života či na sobeckou honbu za slastí. Namísto toho dokážou zvládnout i mnohé stresující události v dospělosti, řešit problémy nebo třeba usilovat o to, aby byl svět lepší.

Na druhou stranu pokud se ovšem dítě se stresujícím zážitkem nevyrovná, ocitne se v bezvýchodné situaci a blízcí lidé ho odbudou, nepochopí, nebo je od nich izolováno, pak vyústí takový prožitek v trauma, které psychiku člověka naopak deformuje, a to i na celý život, pokud se s ním nevyrovná dodatečně.

MOJE VINNÁ RÉVA: Takže myslíte, že Radek má psychiku deformovanou traumatem z dětství?

ESTER KREJČÍ: Je to jen moje hypotéza. Existuje i mnoho jiných faktorů způsobujících neurotické symptomy.

MOJE VINNÁ RÉVA: A kdyby to tak bylo, jak se dá nejlépe s traumatem vyrovnat dodatečně?

ESTER KREJČÍ: Navštívit psychologa.

MOJE VINNÁ RÉVA: (překvapeně:) Aha.

ESTER KREJČÍ: Ale lidé, kteří by to potřebovali, to zpravidla neudělají. Namísto toho se ordinace plní hypochondry, kteří zhlédli televizní pořad či film o nějaké duševní poruše a nabyli přesvědčení, že právě touto poruchou trpí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Když... já bych mu chtěla nějak pomoci, musí mít těžký život.

ESTER KREJČÍ: Dle mého názoru lze pomáhat jen tomu, kdo o to stojí.

MOJE VINNÁ RÉVA: To je pravda.

ESTER KREJČÍ: Hm... Zkuste mu doporučit nějaký film o hypochondrii.

Moje vinná réva se zasměje.



30. Přihláška zamítnuta

Třída (oktáva B), den, přestávka. Na nástěnce visí plakát: na černém pozadí je nápis „MISS RADEK“, pod ním Radkova selfie⁶ v nadživotní velikosti a nápisy „4. března 2011 / oktáva B / obědová přestávka“. U nástěnky stojí Radek a plakát si prohlíží. Přijde k němu Laris.

LARIS: Dobrý den.

Radek se na Larise otočí.

LARIS: Rád bych se přihlásil do té vaší soutěže krásy.

RADEK: Jste na to moc hloupý!

LARIS: (udiveně:) Hloupý? Jak to?

RADEK: Jinak byste pochopil, že je to moje soutěž krásy. Moje! Žádné jiné soutěžící nechci.

LARIS: Aha.
──────────────────────────────────────────────
⁶ Selfie je fotografie sama/y sebe, pořízená nejčastěji z ruky či přes zrcadlo.



31. Chybějící kluk

Třída (oktáva B), den. Běžná přestávka. Moje vinná réva stojí u lavice Jany Zlomilové, která tam sedí. Povídají si.

JANA ZLOMILOVÁ: Co myslíte, nemusí se strážce majáku cítit hrozně osaměle?

MOJE VINNÁ RÉVA: Trápí vás to?

JANA ZLOMILOVÁ: Ne. Jen se nudím, tak přemýšlím nad vším možným.

MOJE VINNÁ RÉVA: To se mi občas stává. Zkuste si někdy popovídat s Ester Krejčí.

JANA ZLOMILOVÁ: Já nevím... Říká spoustu cizích slov.

MOJE VINNÁ RÉVA: To se dá naučit.

JANA ZLOMILOVÁ: Spíš bych si chtěla popovídat s nějakým klukem. Na světě je tolik chytrých, sympatických a šikovných heterců; proč nemůžeme mít v naší třídě alespoň jednoho?

MOJE VINNÁ RÉVA: Co Bernard Koniklecový nebo Karel Veverka?

JANA ZLOMILOVÁ: Myslela jsem někoho nezadaného. Ti oba už s někým chodí.



32. Prarodiče

Třída (oktáva B), obědová přestávka. (Záběr na reklamní leták Horké brambory. Pak záběr na Nikitu Krále a Vojtěcha Vernera.) Nikita Král a Vojtěch Verner spolu v zadní části třídy hrají šachy. O kus dál sedí na dřevěné kostce Moje vinná réva a vypadá zamyšleně. Přijde k ní Ester Krejčí.

ESTER KREJČÍ: Smím se vás dotázat na téma vaší kontemplace?

MOJE VINNÁ RÉVA: (trochu smutně:) Vzpomínám na svoje prarodiče.

ESTER KREJČÍ: Takže genealogie⁷?

MOJE VINNÁ RÉVA: Trápí mě takové smutné myšlenky. Mohu se vám svěřit?

ESTER KREJČÍ: Jistě.

MOJE VINNÁ RÉVA: Viděla jsem je jen párkrát. Byli tak staří a pořád mluvili o tom, co zažili a co se jim stalo. Myslíte, že i my budeme jednou tak staří?

ESTER KREJČÍ: Ne, pokud včas potkáme hladového kanibala trpícího maniodepresivní psychózou, který nás rituálně rozčtvrtí, ohlodá a zbytky pošle do Afriky jako humanitární pomoc hladovějícím dětem.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vzdychne si.) Řekli mi, že mám život ještě před sebou. A pak zemřeli a pak... už jsem je nikdy neviděla. A tak mě trápí ta myšlenka.

ESTER KREJČÍ: Na smrt?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, spíš - co když budu mít život jako oni? Prožiju spoustu věcí a pak prostě umřu a opustím všechny blízké, dokonce i vlastní děti!

ESTER KREJČÍ: A vy myslíte, že by to tak nemělo být?

MOJE VINNÁ RÉVA: Vždyť je to přece hrozné!

ESTER KREJČÍ: A jakou máte představu o koloběhu generací?

MOJE VINNÁ RÉVA: Já nevím. Ale děkuji, že jste mě vyslechla.

ESTER KREJČÍ: Není zač.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jsem vám vděčná, že máte takový přehled a poradíte mi, když mi něco dělá starosti.

ESTER KREJČÍ: A já jsem zase vděčná vám, že mi dáváte příležitost mé znalosti použít i jinak než k napsání eseje, kterému rozumí nanejvýš moje dáda Karel.

Moje vinná réva se uklidní a usměje.
──────────────────────────────────────────────
⁷ Genealogie je pomocná věda historická zabývající se studiem rodokmenů a rodových souvislostí jednotlivců.



33. O drapérii z tapisérie

(Obědová přestávka, zadní část třídy.) Nikita Král a Vojtěch Verner hrají šachy.

VOJTĚCH VERNER: (Táhne černou figurou.) Šach.

Nikita Král položí bílého krále.

VOJTĚCH VERNER: Byl jste dobrý soupeř.

NIKITA KRÁL: Děkuji.

VOJTĚCH VERNER: Nezahrajeme si ještě jednu partii?

NIKITA KRÁL: Ne. Uklidím šachovnici a už půjdu domů.

VOJTĚCH VERNER: Tak dobře.

Nikita Král začne ukládat figury do obalu. K Vojtěchu Vernerovi přijde Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: Dobrý den, Vojtěchu Vernere.

VOJTĚCH VERNER: Dobrý den.

TAMARA JANŮ: Složila jsem báseň. Sestra ji nechce slyšet. Mohu ji přednést vám?

VOJTĚCH VERNER: Rád si ji poslechnu, ale myslím, že báseň si zasluhuje širší publikum.

VOJTĚCH VERNER: (na Moji vinnou révu:) Moje vinná révo, nechcete si poslechnout báseň Tamary Janů?

MOJE VINNÁ RÉVA: Promiňte, nějak nemám náladu na básně.

ESTER KREJČÍ: Já takovou náladu nemám nikdy. Ale poslechnu si ji.

Ester Krejčí přijde k Tamaře Janů a Vojtěchu Vernerovi.

VOJTĚCH VERNER: (na Tamaru Janů:) Můžete.

TAMARA JANŮ: O drapérii z tapisérie

Jsem plagiát z drapérie
pro plenér tapisérie,
pod meandr harmonie
není baldachýnem feston.

Lucerna noční fiály
vrásčité činí krakely
triptychu strašné mandorly,
dadaistický ornament.

Je-li to žánrem groteska,
pod kanelurou mozaika,
tympanon, ne, arabeska,
je to juvenilie má.

Syntaxe eklekticismus
má pod ním naturalismus.
Zbídačený civilismus,
chtěla jsem svého trenéra.

Tato sgrafito tapeta
je ve vitráži rozeta
a z akantů je palmeta,
hoří chrličův porticus.

Bez zhlaví není arkáda;
ať temperová rotunda,
jíž vlastníkem je dryáda,
jme pastelovou vernisáž.

Polyptych tvoří girlandy
na zdech nad pletenci fresky.
Akvarelem kreslím hezky
nad architráv na zeď kartuš.

Mám triptych ceroplastiky
a koláž toreutiky;
chci pro ikonu karafy
z klenby rondelu ten fronton.

Portálem lapidária,
eidetistická je umbra,
zřím iluminaci Dia
bez patiny pentimenti.

TAMARA JANŮ: Konec.

Vojtěch Verner se tváří užasle.

ESTER KREJČÍ: No, nevím. Evokuje mi to takzvaný slovní salát⁸ výtvarného umělce s těžkou schizofrenií.

VOJTĚCH VERNER: Vždyť je to nádherná báseň, úžasně melodická.

ESTER KREJČÍ: Význam zhruba třetiny slov neznám, takže je nemohu interpretovat, a zbytek nedává žádný smysl.

VOJTĚCH VERNER: (na Tamaru Janů:) A jak vás napadlo složit takovou báseň?

TAMARA JANŮ: To je jednoduché. Ukazovala jsem sestře obraz Olivovníky od Vincenta van Gogha, ona říkala, že je to hrůza, vždyť takhle přece příroda vůbec nevypadá, že by malíři měli malovat věci takové, jaké jsou, a že bych to lépe zvládla i já, tak jsem se rozhodla, že zkusím Vincenta van Gogha překonat, a začala se zajímat o výtvarné umění. Četla jsem si Malý slovník výtvarného umění⁹ a přemýšlela o rozdílu mezi impresionismem¹⁰ a expresionismem¹¹ a vzpomněla jsem si, že 14. června minulý rok vyšel v Horké bramboře článek, který začínal: „Dnes může být básníkem každý, je to snadné. Řiďte se následujícím jednoduchým návodem a v několika minutách se můžete stát umělcem. Je to triviální, nepotřebujete k tomu Múzy¹², rozum, cit ani inspiraci, stačí jen umět číst, psát a počítat.“ A tak mě napadlo místo malování obrazu napsat báseň podle návodu.

VOJTĚCH VERNER: Takže to je podle návodu?

TAMARA JANŮ: Ano.

VOJTĚCH VERNER: Zvláštní je, že zní o mnoho originálněji než vaše předchozí.

TAMARA JANŮ: To je zajímavé. Myslíte, že se mi povedlo překonat Vincenta van Gogha?

VOJTĚCH VERNER: Já myslím, že ano.

TAMARA JANŮ: Dobře. Příště se pokusím překonat Williama Shakespearea.

Ester Krejčí si vzdychne.
──────────────────────────────────────────────
⁸ Jedním z příznaků schizofrenie je selhávání myšlenkových procesů, což se projevuje zmatenou řečí a myšlením. V těžkých případech je vyjadřování pacientů natolik nesouvislé a nelogické, že se pro něj vžilo metaforické označení „slovní salát“.

⁹ Trojan, Raul a Bohumír Mráz. Malý slovník výtvarného umění. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990.

¹⁰ Impresionismus je umělecký směr, jehož cílem bylo zachycení okamžité atmosféry dané chvíle (imprese), neopakovatelné chvíle či okamžitého duševního rozpoložení. Malíři tohoto směru obvykle malovali v přírodě, protože zachycovat atmosféru potemnělého, opuštěného ateliéru nebylo považováno za příliš atraktivní.

¹¹ Expresionismus je evropský umělecký směr, jehož cílem bylo vyjádřit vlastní prožitky a dojmy bez ohledu na takové marginálie jako společenské konvence či vnější realitu.

¹² Múzy byly v řecké mytologii zrozenci Dia a Mnémosyné, byly to bohové-ženy různých umění. Přeneseně se slovem „múza“ označuje jakýkoliv výrazný zdroj umělecké inspirace, často je to člověk.



34. Čas (3)

(Titulek:) Čtvrtek 3. 3. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Úterý, 3. března 2011.



35. Tvrdý opravdový život

Třída (oktáva B), ráno před vyučováním. Radek přijde na svoje místo, vybalí si sešit a posadí se. Přijde k němu Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Radku.

RADEK: Co chcete?

MOJE VINNÁ RÉVA: No... když vy jste takový drsný a ono to někdy není příjemné, tak jsem vám jen chtěla říct... no vlastně...

RADEK: Jsem takový, jaký jsem. Jsem prostě machr. Chcete snad říct, že ne?

MOJE VINNÁ RÉVA: Já chápu, že si se vším poradíte sám, jen jsem vám chtěla říct, že kdybyste někdy chtěl pomoci, třeba abyste se cítil lépe, ráda bych vám pomohla.

RADEK: Větší pitomost vás nenapadla?

Moje vinná réva se zatváří vážně.

RADEK: Hele, lidé si pomáhají ve filmech, ale tohle není žádný film, ale tvrdý opravdový život, tak mě laskavě nechte na pokoji, nebo vám začnu vyhrožovat!

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobře. Pokud to tak chcete, nechám vás na pokoji.

Moje vinná réva odchází, tváří se smutně.



36. Čas (4)

(Titulek:) Pátek 4. 3. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Pátek, 4. března 2011.



37. Drsný dopis

Třída (oktáva B), ráno před vyučováním. Moje vinná réva sedí na svém místě. Přijde k ní Radek.

RADEK: (přísně:) Tady, čtěte! (Položí před Moji vinnou révu zalepenou, neoznačenou dopisní obálku, otočí se a jde zase pryč.)

Moje vinná réva obálku rozlepí a přečte si zprávu na vloženém listu:

RADEK (M. O.): Omlouvám se, že jsem k vám byl tak tvrdý při předávání tohoto dopisu.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zkřiví rty.) Hm...

RADEK (M. O.): Věřím, že to nikomu neprozradíte. Pokud ano, tak všechno popřu. Kdysi jsem nebýval takový, ale teď musím. Všichni jsou zlí. Svět nedává žádný smysl a toto je můj způsob, jak se s tím vyrovnat. Jestli to někomu řeknete, jen potvrdíte, že se vám nedá věřit. Musím to překonat sám.

Moje vinná réva se tváří, že je jí Radka líto.



38. Čas (5)

(Titulek:) Sobota 25. 10. 2014

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Sobota, 25. října 2014.



39. Kdo umí naslouchat

Obývací pokoj. Martin Kozel, sedíc na gauči, telefonuje.

MARTIN KOZEL: Moje vinná réva se o dopisu nikomu nezmínila a nechala Radka dělat všechno, co chtěl, i při módní přehlídce. Tehdy začal pochybovat, zda je svět opravdu tak zlý, jak se mu zdá. Moje vinná réva na něj byla vlastně velice hodná, jenže on tehdy nic takového neznal, takže nevěděl, jak se k tomu postavit.

MARTIN KOZEL: Po maturitě měl potíže sehnat si zaměstnání. Skončil v řeznictví v Jedicích. Pracoval tam něco přes rok a pak nastoupil jako prodavač do cukrárny. Tam jsem se s ním seznámil a on se do mě zamiloval. Tak co mám dělat? (Pauza.) No, co mám dělat? — Haló?

(Vložený záběr na mobilní telefon odložený na plastovém zahradním stolku někde úplně jinde.)

MARTIN KOZEL (M. O. - Z TELEFONU:) Haló!

(Záběr zpět.)

Martin Kozel zavěsí.



40. Závěr

(Titulek:) V některých situacích lidského života nejsou viníci, jen oběti.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): V některých situacích lidského života nejsou viníci, jen oběti.



Shrnutí epizody:

Toto byla šestá epizoda druhé série seriálu Ester Krejčí. Martin Kozel zavolal tetě Marii, požádal ji o radu a vyprávěl jí příběh Nikoly Macků alias Radka, dívky, která se do něj zamilovala.

Nikola Macků se po povodni musela přestěhovat do Západního Města a její dádě Erice se vrátily příznaky schizofrenie: slyšela hlasy, věříc, že jsou to špioni, kteří jim chtějí ublížit, a začala dělat a říkat nesmysly, aniž by si uvědomovala, co dělá. Řekla Nikole Macků, že zlikvidovala její panenku Růženku, čímž jí vyvolala trauma a prudkou nenávist. Byla hospitalizovaná a psychiatr Jan Klepeto poučil jejího partnera o schizofrenii. Když se Erika Macků vrátila z léčby, uvědomila si zrozencovu nenávist vůči sobě a spáchala sebevraždu.

Ve škole Nikolu Macků začal šikanovat drzý spolužák Tomáš Struna. Šikanu vyřešil třídní učitel, ale Nikola Macků se už nikde necítila bezpečně, tak se začala tvářit drsně a nebezpečně, aby si na ni už nikdo netroufl, a přestoupila na gymnázium Podolí II.

Astra ukazovala Mojí vinné révě náramky. Radek vysvětlil Kňourovi, že správné macho lidi netěší, ale bere si, co chce, a je ve všem nejlepší. Kňour byl s Astrou 19 sekund. Moje vinná réva se zeptala Ester Krejčí, proč je Radek tak nervozní. Ester Krejčí vyslovila hypotézu, že by mohlo jít o trauma z dětství, a vysvětlila jí rozdíl mezi traumatem a pouhým stresujícím zážitkem. Když Radek vyvěsil plakát vyhlašující soutěž „Miss Radek“, Laris se chtěl přihlásit, ale Radek ho odmítl s tím, že do své soutěže žádné jiné soutěžící nechce. Janu Zlomilovou trápilo, že si nemůže popovídat s žádným sympatickým nezadaným hetercem. Moji vinnou révu pak trápily myšlenky na její prarodiče a že možná bude mít život jako oni. Ester Krejčí ji vyslechla.

Tamara Janů přednesla Vojtěchu Vernerovi a Ester Krejčí báseň „O drapérii z tapisérie“, kterou složila podle návodu z Horké brambory. Vojtěchu Vernerovi se báseň líbila a potvrdil Tamaře Janů, že dle jeho názoru svou básní překonala Vincenta van Gogha.

Moje vinná réva nabídla Radkovi, že by mu ráda pomohla, aby se cítil lépe. Ten ji odmítl a následující den jí napsal vysvětlující dopis. Ona se o něm nikomu nezmínila a byla na Radka hodná. On nevěděl, jak na to reagovat, ale začal pochybovat, zda je svět opravdu tak zlý, jak se mu zdá.

Martin Kozel nakonec radu nedostal, protože nebral žádné ohledy na potřeby tety Marie. V některých situacích lidského života nejsou viníci, jen oběti.



Hudba k titulkům: Raise Against: Kotov Syndrome.


přidáno 01.05.2015 - 13:55
Singularis: máš pravdu, myslím, že zrozenec je bezva pojmenování.. :) a co se týká radka, tak to jsi vystihl/a naprosto přesně, jak to vnímám i já.. zde je dokonalá shoda :)
přidáno 01.05.2015 - 12:40
Amelie M.: Myslím, že jsi udělala dobře, že jsi nezačala od začátku. U většiny seriálů, které znám, je několik prvních dílů trochu horších, snad proto, že autoři teprve hledali, jak má ten seriál vypadat. U Ester Krejčí je to také tak, takže při čtení od začátku mohou ty první díly některé čtenáře odradit. Myslím, že nejlepší je najít si pro začátek něco, co čtenáře zajímá, a začít tím.

Poradila sis s eichlerskou češtinou velice pěkně, když jsi pochopila slova jako dáda a zrozenec. Se slovem 'dítě' mám trochu problém, protože si myslím, že si pod ním většina lidí představí nedospělého člověka. Když třeba povím: "Představ si, že dítě mého pradědečka dnes odchází do důchodu," jak si to dítě představíš?

Ten závěr "V některých situacích" - vidím to jinak, ale bylo by to na delší diskusi, možná o tom napíšu úvahu.

V dopise může být člověk mnohem upřímnější než při osobním kontaktu, je snažší odložit stud a strach z následků. A ten dopis ukazuje, že Radek ani v té době hluboko uvnitř není takový, jak se tváří, že je to jen jakási maska, kterou si musel "nasadit" kvůli okolnostem, které ho potkaly.

Už tvůj první komentář se mi líbí, určitě chválím, že jsi zdůraznila, co tě pobavilo a které myšlenky tě zaujaly. :) To dělej určitě i v dalších komentářích. A o to protkání zajímavými poznatky a myšlenkami se rozhodně snažím v celém seriálu, je to pro mě asi hlavní přidaná hodnota Ester Krejčí ve srovnání s jinými seriály, takže pokud tam opravdu jsou, je to dobře. :)
přidáno 29.04.2015 - 16:18
tak toto je můj první scénář, co od tebe čtu.. musím si dělat poznámky už během čtení a podle toho bude vypadat i můj komentář..
nejsem zvyklá číst scénáře a asi jsem navíc měla začít od začátku, toto je už několikátý díl, dokonce druhé série, jak vidím, tak v tom asi budu mít trošku hokej, což se potvrdilo už při čtení rozpisu postav.. holka, kluk, naprostá míchanice, „dáda“ je asi označení pro rodiče, což bych se asi dozvěděla, číst naprosto od začátku (začátek tu ale teď před sebou nemám, musím se spokojit s tímto a možná o to to bude zajímavější)

narážím na slovo zrozenec.. takže dítě.. taky mi přijde zajímavý dáda fortunát..

u 22. sebevražda (2) mě v kontextu s dějem velmi zaujal obrat - a plakala tam až do konce svého života.

pobavilo mě -

KŇOUR: (s úsměvem:) Ahoj, Astro. Víte, že máme podobné kalhoty?
ASTRA: Podobné? To sotva.
KŇOUR: Ale ano. Jen ty moje jsou větší, mají jinou barvu, víc místa mezi nohama a…

dobrá myšlenka -

ESTER KREJČÍ: Dle mého názoru lze pomáhat jen tomu, kdo o to stojí.

obecně to máš protkané zajímavými poznatky a myšlenkami..

neumím vysvětlit proč, ale zaujalo mě 32. prarodiče, zajímavé.. a báseň tamary janů je bomba :D ty musíš mít fantazii jako blázen :D

přemýšlím nad závěrem - „V některých situacích lidského života nejsou viníci, jen oběti.“ .. tak to jsou slova k zamyšlení.. pokud mám být stručná, tak to vidím tak, že když jsou oběti, musí být vždy někdo viníkem jejich oběti..

zaujalo mě chování radka vůči vinné révě, jeho vysvětlující dopis vlastního chování

tak pokud to mám shrnout, tak mě zaujal ten dějový spád.. sebevražda eriky, změna nikoly macků jak v povahových rysech, tak v přeskoku z dětství do skoro dospělosti.. také báseň tamary a celkově samostatné scény mají něco do sebe, zvlášť myšlenkově.. musím říct, že na to už člověk musí mít něco v hlavě, aby toto dal dohromady.. ač toto není žánr, který by mě kdo ví jak oslovil a stále se v tom dost ztrácím, je to psané tak, že se to „dá“ číst.. a může to zaujmout i lidi, jako jsem já.. asi to nebudu vyhledávat, ale určitě si od tebe ráda něco dalšího sem tam přečtu..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí S02E05: Schizofrenické konsekvence : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Projekty
Předchozí dílo autora : Spekulace o původu arogance

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku