chtěla jsem tančit...a pořád chci:)

.. poslední dohady ohledně úrovně webu mě donutily k zamyšlení.. vyjadřuji zde jen svůj osobní postoj (a tedy připouštím, že se mohu mýlit), který nechci schovávat mezi komentáře..

Asi ne moc povedená ani optimistická báseň, ale takhle to teď cítím..

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

Tak třeba tuhle.

ale není... a za to dík... netvrdím, že je to zlatý hřeb večera... :)... ale je věnovaná...

Osobní

báseň pro dva ženské hlasy...

Fantazie je krásná věc! Když už mám dost nanicovaté zimy, klidně se vrátím doprostřed žhavého léta... Osvěžující déšť zahladil zemi rány, mé srdce otvírá tajemnou branku svou, a touha po rtech Tvých zas, Lásko má, mne mámí, chci opět sevřít Tě v toužící náruč mou!

Malý nešika.

Nevím, jeis je to úvaha.. vlastně asi není.. ale není to ani báseň.. tak co to je?? Trest prostě

Návrat ztraceného syna (už několikátý)

"Ty nevíš, že zlobivý holky končí v pekle?"

tlukot kolejnic jak tlukot srdce... výhybky a kouzlo semaforů...

po dlouhé době

.. jsou to přesně tři roky, co jsi mě opustil, ale já nezapomenu, nikdy.

X.