Asi ne moc povedená ani optimistická báseň, ale takhle to teď cítím..
 13.01.2008
8
2493 (28)
0
Sedíš tiše, ruce v klíně.
Ramena dolů svěšené.
Oči prázdné, kdysi tak vlídné!
Teď jak dvě bitvy v boji o život prohrané.

Tvou křehkou ruku svírám v dlani
a dýchám na ni horký dech.
Vzpomínám.
Snad už to pravda není ani,
jak vískala mě ve vlasech.

Kdys učila mě o životě,
zdá se mi to jako včera,
že milovat mám i v zlobě,
bojovat a být vždy hrdá!

Dnes hledíš na mě, nevzpomínáš.
Jen slza po tváři teče ti.
Ruce v klín si opět vkládáš.
Chce se mi křičet.
Ta staroba! To prokletí!

Čas vzal mi tě a ukrad duši.
Nechal tu jen prázdné tělo.
Ta duše ti prý už nepřísluší.
A to tělo, do hrobu by patřit mělo?

Chci bojovat a prát se s časem.
Chci zastavit ten krutý děj!
Však jsem jen člověk – prach a písek.
Ne Bůh ani čaroděj.

galerie
 16.01.2008 21:04
Vďaka, že si sem túto báseň dala... Nie je to síce moja babička, ktorú v týchto dňoch strácam, ale rovnako stará pani blízka môjmu srdcu... Tvoja báseň ma trochu povzbudila... V tých spomienkach hlavne... To dobré si človek musí zapamätať a ako napísala Severka - veriť, že sa opäť stretneme... :)
 16.01.2008 20:45
Ta poslední sloka je opravdu moc krásná;)...vzpomněla jsem si na svoji prababičku...kterou jsem moc milovala...ale čas jsem taky nedokázala zastavit :(...ale hřeje mě myšlenka, že se znova potkáme;)
 14.01.2008 23:35
ano, jedna z tech, co mi "mluvi z duse"...
 14.01.2008 15:49
... procítěná a neveselá ... pšes určité formální nedostatky ... líbí ... :-)
 13.01.2008 21:48
Tak ten obrázek je super...
 13.01.2008 20:23
ten obrázek dokonale dokresluje atmosféru...
 13.01.2008 18:12
psáno srdcem...
 13.01.2008 15:27
 Azure Sky
nikdo z nás není bůh ani čaroděj...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.