Snílek

Život je pouhá hra, v níž jsou různí hráči.
Šťastný snílek, klaun co na děti se mračí.
A který z nich jsem já?
A proč se neusměje?
Sen, co k ránu se nám zdá...
Tvář se při něm chvěje...
Pan režisér zvolna za oponou kráčí,
ač veselohra, přesto trochu k pláči.

A kdo z nás pláče rád?

Chtěl bych všem dávat a jen málo od Vás brát,
chodit světem a smutku se jen smát.
Kam zmizely jste děti?
A z čeho chci dál žít?
Cit, jenž za dívkou teď letí
a chce ji políbit...
Pusté ticho, v němž si ostří brousí kat.
Jen slabý hlas, jenž slyším zpoza vrat.

Kdo za nás byl se prát?

Svět zná spoustu hadů, však jen jednu zmiji.
Pouze hříchy Vás dnes nezabijí.
Kam klopíte teď svoje zraky?
A na co nemůžem se ptát?
Touhy jenž plují nad oblaky
a tam staví svůj vzdušný hrad...
Snažím se a vím, že stopy mé se smyjí.
Jsem snílek a sny své nezakryji...

Tak kdo přestane se bát?