...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

:)

O ní. Přesto, že zhřešila, dostala se do nebe. Někdy je hrozně těžké nevěru odsoudit.

...protože taky miluju starej černošskej jazz...

takto jsi přectavuji když se bůh naštve na lidi za jejich zločiny berte to s rezervou Dalo by se říct že to je i úvaha .

Doufám, že tohle dílko bude vnímáno s humorem a nadhledem. Ani já ho nemyslím úplně vážně. A jsme na literárním serveru, takže inspiraci můžeme brát všude, ale pořád je to jen literatura :).

Zase tak trochu, ale opravdu jen mírně, erotické odhalování velmi častých myšlenek.

Parodie na Hudbu ticha od Patricka Rothfusse: Hluboko pod fakultou chemickou se nachází síť tunelů, chodeb a místností zvaná Podsvětí a tam žije drobný němý chlapec Mňauri, který dbá na své pocity a vždy upřednostňuje intuici před logikou či rozumem. (Poznámka: Pokud se v textu budete ztrácet, zkuste si ho číst nahlas, mně to pomáhá.)

Ráda přecházím na červenou.. ráda riskuju...

Taková... o mým egu... hodně... je asi blbá. Já nevím, je mi fakt divně.

Jsou dívky, pro které je každý projev lásky bernou mincí! Ostatně bez té mince vás ani Chárón nepřeveze přes bájný Stix! C'est la vie...

Nevím.

...........ach to počasí

... Když spánek nepřichází ...

-