Touha

Zapadá duše do července noci,
ta noc se chopí rychle své moci,
Prostě se zatmělo před očima černé nic,
hledím ti na tělo a vím,že chci tě víc,
... A víc.

Zavírám oči, vidím jen tmu,
zkouším se zasnít do krásného snu,
chci, aby to co je, byl jen zlý sen,
A co ve mně neusnulo, teď probudit mám.
Má povaha hnusná.
Zvrhlá touha vzrůstá.
Na světě radosti náruč mohu mít,ale já, proboha neumím žít.


Život vedle lidí, které ani nechci znát,
kolik let tuhle komedii ještě budu hrát,
já nepocházím z krajů zdejších,
žiji život jizlivějších.

Nedívám se do očí, nechci v nich nic spatřit,
chci mít smysl a chci někam patřit,
jak to najít, jak to získat?
Těžko říci, jdu si pískat.