Moře černých slz

Smutek a zloba drtí mi vnitřnosti
kam poděl se ten kdo se rval
na pozadí prostoty žaloba nesmělá
nejsou a nebudou nebo snad jsou?

Slzy jak závlaha po tvářích kanou
nesmělé dotyky kterých se nenajím
hladov a unaven už navždy zbaven jsem citu

Hořkost a samota v duši mi zvoní
nenechat nikoho nikde a nikomu
veršosled nechtěný na jazyk snáší se
umlčet srdce to nelze když není

Někde je utopen ten kdo nás hledá
odpovědí tisíce když otázky nikdo nevyřknul
v závětří prochladlém smrt v ústraní sedá
kdosi se nadechnul jiný svůj dech stále hledá

Jak bárka na rozbouřeném bezedném moři
s rozervanou plachtou a bez kormidla
toneš v osamění
Zloba a smutek rve ti vnitřnosti když sám usínáš a probouzíš se
tak tvrdě sražen k zemi jak anděl bez křídel

Není pro nic a pro koho dýchat
tak osamocen v jitřním zemdleném čase
bez vzduchu naděje už téměř nedýchám
v moři černých slzí se svou bárkou se potýkám zapomenut nevystaven tvé kráse