 30.01.2011 1 1533(15) 0 |
Tvá reálie mého bytí, má lehká povaha...
Jako ta sladká a omamná vůně nepřikrytí. Vyhasnutí očí pro vraha.
Pletená, vlněná, čajová, jen pouhá postavička.
Jen vojáček ve válce, kterou zača někdo jiný...
Svírá svou letenku do ráje, do pokřivený roviny.
Zpívá si se zářivkou. Snad neklesnou jí víčka...
Čeká, ale netrápí se... Pletená, vlněná, čajová.
Soustřeď mě k myšlence, která už celá je... Až pak smíš
omámit mě potem, /lepkavou/ zlomit mě v pase. Než zešílíš.
...a znova a zase.
Jako ta sladká a omamná vůně nepřikrytí. Vyhasnutí očí pro vraha.
Pletená, vlněná, čajová, jen pouhá postavička.
Jen vojáček ve válce, kterou zača někdo jiný...
Svírá svou letenku do ráje, do pokřivený roviny.
Zpívá si se zářivkou. Snad neklesnou jí víčka...
Čeká, ale netrápí se... Pletená, vlněná, čajová.
Soustřeď mě k myšlence, která už celá je... Až pak smíš
omámit mě potem, /lepkavou/ zlomit mě v pase. Než zešílíš.
...a znova a zase.
27.08.2012 - 18:51Cvokhauz
Nechápu, proč to nikdo neokomentoval. I když je to staré. Mi se to líbí!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Čajová : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Senná
Předchozí dílo autora : Chtělas...?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Teeney [15], Rezavá Plechovka [13]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
