Člověk tak rád někdy se zasní, do veršů skryje pak touhy své, představou tou mysl se zjasní, osudu vstříc lehce pak jde....

Hmm, možná mě vypískáte, dlouho jsem nic nenapsala a není vlastně jisté, jestli se k psaní ještě vrátím. Nevím jaké to je, ale asi to něco vypovídá :-), jinak už to neumím..

Takové krátké vyznání, které jsem napsal, zatímco bytost bezmála dokonalá mluvila se svým přítelem.. Oh ano.. závisti se někdy člověk nevyhne..

často si je pleteme

***

Báseň vznikla jako upozornění před zvyšujícími tendencemi různých extrémistických skupin, které za celou historii nepřinesli lidstvu nikdy nic dobrého...

Áno, zase sonet. Viem, už to tu bolo, prepáčte, no mne táto forma učarovala. Nestáva sa často, aby som bol zo svojím dielom spokojný, ale teraz som :)

Báseň vyjadřuje mé rozpoložení po rozchodu s milovaným mužem, pocity, vjemy, náladu, bolest..

taková blbůstka... když vás v práci prostě všichni se***

je to dílko okamžiku, se všemi chybami a nepravidelnostmi, přesto mám pocit, že může něco říct, tak třeba k vám taky promluví :-)

I sny se někdy můžou stát skutečností...

Věnuji všem(včetně mě), které tu a tam bodne osten žárlivosti - i jako povzbuzení k tomu, že se nad tímto démonem dá zvítězit!!!

Zpátky ni krok

musím se přece smát, nemůžu kvůli tobě brečet.. nejde to..