Ona

a ona sama tak bezedná
brání ti střízlivě odejít
z noci, která je bezesná
musíš ji o tom přesvědčit

ty v sobě máš i víc než to
ty nejsi jen milá tvář
odevzdej sebe do toho
polož se jí na oltář

a pak bez ducha odejdeš
ponecháš ve stavu beznaděj
soudu své srdce odepřeš
život ji chce, tak se dej

položíš hlavu na špalek
zašeptáš, prosíš, nech jít
zapálíš poslední z cigaret
své vlasy od ní si smýt

ta slza jen pro ni padá
k sobě svou úzkost si zve
asi se ti vážně zdá
že ty tvé řádky si čte

dobrou noc, má jediná
na kritiku máš právo
v klubíčku ladně stočená
mám rád víc, než je zdrávo

anebo jsem moc pil a psal
jak krásné něco může být
však svědkem je mi žal
jenž oheň můj chce ochočit

ona, ač Manon není
je nejkrásnější vzpomínka
za stmívání i rozednění
proč odchází tak zlehýnka?

nezbývá než sbohem dáti
a jít se sklonit ke spáse
líbezný zvuk milovati
umírá ten, kdo nechá se