Má 50. báseň. Jako by to bylo včera večer, co jsem napsal první báseň na psancích. Zase, v poměru s dobou, kterou jsem zde na psancích strávil, měl jsem psát víc, což vlastně budu. A tato báseň je věnovaná té, které vždy patřilo mé srdce a patřit vždy bude, ať už ho akceptuje, či ne. Ona ví, že je to pro ní.))

http://www.youtube.com/watch?v=Dn7pWm4i0ZU&list=AVGxdCwVVULXeWOEdMBAgr_2ejvnWg_dFW&index=9

Tohle je moje revolta proti všem těm rádoby intelektuálním básním, kerý se snaží mít hlubokou, až alegorickou poentu a jsou plný vznešenejch, vysokejch slov. Takže v tom nehledejte nic hlubokýho a přečtěte si, co se mi přihodilo.

Nejsou náhodou v armádach polní kuráti? Co tam dělají,hlásaji vojákum NEZABIJEŠ?

...

..přihlížejí bolestem, okatě, je jim to putna..a pomoc? Nutná..

A vzduchem se linul pach muškátů, suti a polévky.

Povídka o spolupráci Toma Linka a Nikoly Pong při sledování pana Kobolta.

dokážeš i nenávidět.

při hodině literatury jsem se věnovala literatuře....ovšem trochu jinak než bych měla:)

Jojo, to jsem si tak dlouho preparovala ve wordu, až je z toho takovéhle cosi... A proč? Vyčítat někomu osamělost je podle mě hloupé, především však, když o jejím důvodu vědí méně, než je zdrávo pro její zhodnocení...

Nevím, kam nejlíp zařadit... je to básnička s vyznáním, zklamáním, ale i ze života... a možná by se dalo najít toho víc.. Je to totiž i blízko komunitě, která hazarduje s anorexií...

Dekadentní čtyřverší

Asi to nemá vyšší uměleckou hodnotu...jenže je to realita

aneb fejeton o velkých růžových cukrových vatách, co stojí an čtyřech nožkách.. :)