Démon

Století klidně v hrobce spal
a vůbec nikdo netušil, že bude něco dál.
On spát by chtěl, klid žádný nemá.
Brzy ho čeká fatální změna.
Spravedlnost krví vykoupí,
ze své rakve démon vystoupí.

Už leze z hrobu, už leze ven.
Chraňte se před tím démonem.

Zlé zlým se opláceti chraň,
on démon však, pravidla jiná
a není to vůbec jeho vina.
Neboj, tobě neublíží,
jenom těm, co svědomí je tíží.
Těm, co ublížili dětem, těm co ublížili bezbranným.

Pověst praví, zemřel mladý,
mohl tu dlouho žít
a po smrti mít v hrobě klid.

On krásný byl a zcela zdráv,
matka jeho sama ctnost.
Však otec určil budoucnost.
Otec byl zrůda, mučil matku,
utýral také dítě.
Tu hrůzu papír neunese,
peru se nechce psát
a on by žil tak rád.

Však havrani nad hrobem létají,
k čemu tu dojde zvěstují.

Už leze z hrobu, už leze ven.
Chraňte se před tím démonem.

Zprávy ze světa zní jasně,
ze všech kontinentů stejně.
Záhadná úmrtí ve vězeních a léčebnách,
mnoho práce na policejních služebnách.
Kdo spravedlnost bere do svých rukou,
proč vybírá si stejné oběti?
Srdce těch zrůdných už jen ztěží tlukou,
jsou to ti, kdo ublížili dítěti.

Ti, kdo ublížili bezbrannému,
znásilňovali a vraždili,
ti kdo neunikli skutku svému
se nyní sami strachy dusili.

Když v celém světě spravedlnost vykonána,
on konečně nalezne v zemi klid.
Kéž vysvobodil by od těch zrůd lid.
Kéž nikdy již by dítě netrpělo,
bolestí ze všech největší.
Bolestí, kterou nečekalo
a bránit se jí neumělo.