|
trochu jiná Valentýnská
|
Polykám slzy
ve sprše která přehluší vzlykot
a smývá tu bolest rovnou do kanálu
nahlas pláču
protože srdeční tlukot
tady není slyšet
Srdce kde krev už není
jen zapomnění
Jsi můj Mráz co tolik pálí
já tvoje Studna co vyschla
Jsi moje Teplo těla co se ztrácí
já tvoje Svíčka co zhasla
Jsi můj Dech co dodýchává
Zlato které zchudlo
moje Všechno
ale Nikdo
Snad jen Vzpomínka co zbyla
ve sprše která přehluší vzlykot
a smývá tu bolest rovnou do kanálu
nahlas pláču
protože srdeční tlukot
tady není slyšet
Srdce kde krev už není
jen zapomnění
Jsi můj Mráz co tolik pálí
já tvoje Studna co vyschla
Jsi moje Teplo těla co se ztrácí
já tvoje Svíčka co zhasla
Jsi můj Dech co dodýchává
Zlato které zchudlo
moje Všechno
ale Nikdo
Snad jen Vzpomínka co zbyla
Co stalose že my začaly se míjet
Co stalose že v očích misto úsměvu
je smutek.
Co stalose?
Vzpomínky jsou jako bílé růže.
Jen vúně je lehce nahořklá.
Nejde vytrhnou stranku
Nechat ji vzplanout.
Do bilích růží mohou jen
slzy kanout.
Co stalose že v očích misto úsměvu
je smutek.
Co stalose?
Vzpomínky jsou jako bílé růže.
Jen vúně je lehce nahořklá.
Nejde vytrhnou stranku
Nechat ji vzplanout.
Do bilích růží mohou jen
slzy kanout.
..je to můj šálek čaje.. ale psát podobně nedokážu..
..je smutná a hezká zároveň.
..je smutná a hezká zároveň.
Hezká - dobře vyjádřené pocity , je cítit beznaděj - líbí se mi obraty - a co bych vypíchla :
Zlato které zchudlo
moje Všechno
ale Nikdo
Zlato které zchudlo
moje Všechno
ale Nikdo
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Láska co zabolela : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Něžný déšť
Předchozí dílo autora : Dnes dej mi
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

