...

Sedla jsem si a prostě psala... a psala ...

ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk, ťuká naše klávesnicové srdce!

........zbytečná otázka ?

V mém srdci však zůstaneš navždy!

Pocitoffka ... zas za Yana ...

Marta Foučková : Nic není náhoda . Vše čím procházíš má často skrytý smysl.

Má 50. báseň. Jako by to bylo včera večer, co jsem napsal první báseň na psancích. Zase, v poměru s dobou, kterou jsem zde na psancích strávil, měl jsem psát víc, což vlastně budu. A tato báseň je věnovaná té, které vždy patřilo mé srdce a patřit vždy bude, ať už ho akceptuje, či ne. Ona ví, že je to pro ní.))

Inspirováno včerejší procházkou po Novém Jičíně

taky mate nekdy ten pocit, ze svet nedrzi pohromade? ze je vsechno kolem tak krehky, div se to nerozsype? ze i vy jste jako ze skla a dá to hodne prace udržet se pohromade?

Poměrně dost často se "pohybuji" po našem pozemku s krumpáčem a lopatou a nalézám úžasné poklady.

Moje úplně první veršování. Vznikla před osmi lety.

Pokus o zachycení mé aktuální, trochu depresivní, pesimistické nálady. Zajímalo by mě, zda tomu bude někdo rozumět...

.emídivU ?mH

Náhodou jsem objevila jeden starý sešit, který byl psán v letech 1951-53