Mokrá duše

Láhev poloprazdná, hlava mastná
spálenina z cigarety,která právě mezi prsty zhasla, voní jako pečínka.
Mysl soužená v lihu ložená,mlhou se plouží
ztráta vědomí jako hradba před světem slouží,
neboj se příteli večer teprve začíná.

Ale potom až měsíc půjde spát
a slunce zkurvený plášť noci zahubí
parsek zlatý odkryje světu špinaví nádobí.
Dech mělký je ruka třese se
poslední láhev je dopitá po stole tančí už deprese
co asi kocour až zamnouka kdo chlast mi přinese.

Dalšího rána dveře zakvílí a mezi futry stojí plášťe bílí,
tohle nic dobrýho nenese.
Oknem stromy se míhají
v injekční stříkačce kokoti koktejl mi míchají.
Popruhy stažené tělo mi svírají ať radši chcipnu! Šeptám si potají.
Kdo pije uteče!!!Tak dělej nalej mi,tak dělej prosím tě člověče!!!!