Nač něco předčasně vzdávat?

Veselé Vánoce a Přejí všem Psancům spoustu nápadu do dalších dní

"Vzpomínám na den, kdy jsme se potkaly. Nemyslela jsem si, že tyhle vzpomínky ještě někde uvnitř sebe nosím. Asi bylo jednodušší předstírat, že jsi nikdy neexistovala. Jen překrásný sen, na který chce člověk raději zapomenout."

Smutná metaforická úvaha nad osudem nezávislého spisovatele v kapitalistické společnosti. Přirovnává psaní knih k pěstování zeleniny. K této úvaze mě inspirovala povídka Sebastiána Wortyse „Co zapálit na poušti?“

Tentokrát básnička , inspirovaná skutečnou vzpomínkou , napsaná na tom místě kde se to odehrálo , tentokráte ještě s mojí úplně první láskou :)

každý z nás něco zažil a něco prožil :) a je jen na nás jak se s tím dokážeme vyrovnat :)

hvězdy

některé události v životě nás mohou zavést špatným životním směrem i když bychom to takto nechtěli tento příběh je o jedné slečně která měla těžké dětství i dospívání a jedna zlomová situace v životě ji dovedla na dráhu nechte se překvapit jen bych chtěl říct že příběh je zcela smyšlený a neváže se ke konkrétní osobě..

Opět jsem zamířil do přírody a přídávám tři drobné hříčky o jednom známém hmyzu. Snad se Vám budou líbit a i trochu pobaví čtenáře.

jiné pojetí astronomie

Báseň jsem původně psala jako baladu. Je to můj první pokus o něco složitějšího. Je to celé psané volným veršem, takže může chybět dokonalost rýmu a nějaká metafora. Snad i tak ocení někteří čtenáři moji snahu

...