![]() ![]() ![]() ![]() |
tahle básen je věnovaná přátelům,mé přítelkyni a je fajn tito lidi kolem sebe mít :)
![]() ![]() ![]() ![]() |
každé ráno je stejné a přece tak jiné a proto tu stojí i za to žít :)
![]() ![]() ![]() ![]() |
....
![]() ![]() ![]() ![]() |
Pro všechny zasvěcené ženy. Skládám se z hodně malých kousků zpátky.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Poděkování všem psancům, i těm co se starají o to , jak báječně Psanci fungují...
![]() ![]() ![]() ![]() |
.
![]() ![]() ![]() ![]() |
bloudím
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Anglický sonet.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Virtuální svátky.
![]() ![]() ![]() ![]() |
...
![]() ![]() ![]() ![]() |
....
![]() ![]() ![]() ![]() |
Pokud někdo bydlí v sídle, kde je kostel, bývá kostelní věž to co je vidět z největší dálky a co je pro sídlo charakteristické, svým způsobem se kostely dotýkají všech, nesejde na tom, jestli věří v Boha nebo nevěří. Kostely se staly součástí naší krajiny. Báseň byla napsána pro Noc kostelů, která proběhla na jaře. Kostely byly vždy veřejným prostorem, zůstaly v nich otisky duší lidí, kteří tu žili před námi, možná v nich zůstanou i otisky našich duší.
![]() ![]() ![]() ![]() |