Hlavní hrdina této povídky prostě nedokázal říci pravdu...

Krátkej příběh ze života.

Bohužel to je podle skutečné události ... ale takovej je život. Jak se jen člověk může změnit. Ps. možná jste na to už narazili na jiných stránkách ...

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

Jen v tichu přečíst a v duchu se usmát....

Posadila se naproti mě, také za plexisklo, akorát proti směru jízdy...

You can hide...

...a nebo už nikdy?

Rozepsaný příběh, ve kterém jeho titulní představitelka vlastně nevystupuje...

Chtěl jsem to dát mezi horory, ale ty považuji spíše za fikci. Jenže já tohle zažil a byl to pro mne horor

Je to vlastně jayjayův nápad. Já ho jenom zapsal. Vůbec s tím nejsem spokojený, protože je tam hodně chyb, ale zase mi přijde líto to vyhodit. Nakonec přidám i podobnou anotaci, jako minule: "Vím, že to nevíš. Jenom bych chtěl, abys to věděl."

Je to z psychiatrického prostředí. Ale potřebuju znát váš názor jestli v psaní této povídky pokračovat a jestli ji publikovat. Jedná se o mou vlastní ne moc příjemnou zkušenost.

Věnováno: Mému příteli, spřízněné duši a múze v mužské podobě Mílovi S. a Carlosovi S. H., kvůli kterému jsem tuhle povídku dokončila trochu jinak než jsem měla původně v plánu. :)..

true story! cliché!...who hates clichés, hates the whole life...

Starší povídka napsaná při sledování západu slunce.