a svět

Další delší kapitola. Všimla jsem si, že občas píšu v minulém a občas v přítomném čase. Je to schválně. To, co je v minulém čase, píše vypravěč, to co je v přítomném čase, jsou pocity a myšlenky hlavní hrdinky.

...

Chceš-li něco sdělit světu pošeptej to do větru.

Říká se, že v těžkých časech se lidé obracejí k humoru, protože jim pomáhá těžké časy překonat. Kéž k tomu tato krátká povídka pomůže i vám. Dávejte si však pozor na tenkou hranici mezi „odlehčením“ a „zlehčováním“. Touto povídkou vám chci „odlehčit“, ale nechci, aby byla intepretována jako zlehčování současné situace. Ta je vážná a zlehčování je nežádoucí, ba přímo nebezpečné.

Nemají to ty nositelky života s námi lehké.

Tohle je pro úžasného poníka, který 12.11. utekl na věčné pastviny...

...

***

...

OK now GO

podřadně slovní hříčky z hajzlpapíru

....

Barák jsem dlouho nepublikoval, nicméně, zde je sedmá část a na cestě budou další! Těm, kdo ocení tyto pokusy o pokleslý humor, děkuji jako i všem, kdo textu dají šanci.

mlčím.