Víte jaké to je když vás vlastní matka nechá projít portálem na prázdný ostrov a zamkne portál na sto let? Ona to ví... Víte jaké to je otevřít svou mysl lidem a dobrovolně je nést mezi svými křídly? On to ví... Víte jaké to je zabít svého otce a nechat duši vaší matky bloumat na věky věků po Nebi? Ona to ví... Dvě dívky a jeden pegas. Ani jeden to neměl v životě lehké a už nikdy mít nebudou. V jeskyních pod ostrovem se chystá vzpoura a oni tomu budou muset zabránit. Kdo z nich to přežije a kdo položí život na záchranu všech světů?

věnováno M. V.

Homo homini lupus

Tolik to bolí, když dáváte poslední sbohem svému milovanému psovi. Ten smutek jen tak nepřejde... :-(

Volné pokračování kapek nevinnosti.

v tobě

Co jsou to za lidi? A kde je vždy ten zbytek? Proč zakládáme večeře pro čtyřicet lidí a vrátí se jich šest? Vysvětlení bylo velice jednoduché.

Povídka psaná na motiv ,,Dračího doupěte,, Povídka je delší a mám jí prozatím psanou na papírech, proto budu přidávat jednotlivé částli postupně a zároveň pokračovat v psaní. A jsem zvědavý co řeknete na můj způsob psaní: Příbech je psaný z části z pohledu hlavního hrdiny, a z části z pohledu vypravěče. :-) ;-) PS: Hlavní postavi tohoto příběhu si individuálně vytvořily mí kamarádi do Dračího doupěte a já je používám ve své povídce.

Díky za komentáře Meluzině. Zdá se, že to sem vkládám čistě pro ní :-).

Moribundus sentimentalis

...vĕtrná bouře za okny...elektřina odpojená...svíčka. to byl můj včerejší večer.

...zbytky z noci