Amnézie

Na zdi je mramor, na něm jména,
žádné nám ale nic neříká.
Bělma se barví do červena.
Když pamět lidí začne sténat,
marně jí hledáme v kronikách.

A hrubé ruce mladé květy
trhají namísto plevele.
Nepřišla moudrost ani s léty...
Sotva jsme vyšli z první mety,
máme strach napsaný na čele.

Do cíle zbývá dlouhá štreka
- hlupák by čekal tam oázu.
Plýtváme mírem pro člověka,
který je šťastný, že se leká
třeba i vlastního odrazu.