Pozimní hradby

Milujeme listí,
jako jeden druhého,
potajmu a sebou jistí,
tápem svou nekonečnou tmou,

hradbami podzimu
prošli jsme bez závad,
vyvolali jsme se
za zdmi,
do ledových vloček.

Podzimem stvoření
jsme za rukou šli,
co álejí nás táhla
do světů za duhou.

Hradbami z větru
a barevného listí
jsme prošli
celkem bez úhony,

jen naše láska vykvetla
-jako pouštní růže
jen s jediným úsměvem.

Barevným listím
jsme brodili se,
s radostí jak malé děti,

ještě dodnes vzpomínám si,
vítr pohrával mi vlasy,
kolem nohou
trřávy šum
a radost ve tvých očích...