....

Při probíráním a tříděním starších děl jsem narazil na tuto úvahu, kterou jsem psal jako maturitní sloh. Překvapilo mě, že ji tu nemám, zřejmě jsem tehdy zapomněl. Nicméně při zpětné četbě mi to přijde aktuálnější, než před 11 lety. Tak vložím trochu starší myšlenku.

Povídka, kterou už si nikdo nikdy nepřečte.

nějak se mi tam opakují slova.. no, neva. + obrázky, jéj.

Dylan poodhalí Juditě původ svého stavu. Mluví však (celou) pravdu?

Smutný příběh, který vás donutí popřemýšlet o životě

strach

prach

Opět další delší dílo v tomto ale chci vzdát hold všem lidem co jsem znal a už tu nejsou .A zároveň apelovat na vás žijte svůj život ,aby někdo také na vás vzpomínal a napsal vám báseň jako já těm co tu už nejsou.

aneb ohraná hororová klíše :)

...

....