 05.10.2019 7 336(14) 0 |
Sám ve velkým domě světa
sám večer na pronajatý terase
Na krku malej klíček od kufru, co v něm vozíš troje slipy, džíny a kartáček na zuby
Bojíš se vylízt z flašky a zaposlouchat do toho ticha kolem
....a do toho prázdna uvnitř
Za kouř z cigaret schováváš svý monology s myšlenkami
A v rukou držíš jen sám sebe
Nakonec, někdy po půlnoci, když už jsi ztahanej jak kotě, usneš
... a spíš.... docela dobře....
sám večer na pronajatý terase
Na krku malej klíček od kufru, co v něm vozíš troje slipy, džíny a kartáček na zuby
Bojíš se vylízt z flašky a zaposlouchat do toho ticha kolem
....a do toho prázdna uvnitř
Za kouř z cigaret schováváš svý monology s myšlenkami
A v rukou držíš jen sám sebe
Nakonec, někdy po půlnoci, když už jsi ztahanej jak kotě, usneš
... a spíš.... docela dobře....
14.12.2019 - 09:51Ayla: dík - je to reálný - žiju v Indii, ve velkým pronajatým baráku - sám - ale občas přijede na nějakou dobu Ariel :-)
13.12.2019 - 07:32...Bojíš se vylízt z flašky... skvělej obraz. ...A v rukou držíš jen sám sebe... tohle taky. Je to celý tak reálný a přitom je tam taková aura okolo. Líbí.
07.10.2019 - 13:22Už nespisovným názvem to slibuje atmosféru beat generation a nezůstalo u slibů, působí to tak. Taky řešili osamění, marnost života a návykové látky. A taky mazali hranici mezi poezií a prózou.
Pěkné okno do duše.
Pěkné okno do duše.
07.10.2019 - 08:04njn, svět je plnej lidí a stejně jsme skoro každej sám.. divnosvět.. líbí se mi, jak jsi pochytal ty myšlenky..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Soukromý večery : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Láskopití
Předchozí dílo autora : Ona
