Dobře je známe.

po feťácích něco trochu jiného

Jeden zážitek kamaráda sokolníka. Zaujal mě tak že jsem o tom napsal povídku. ;) ;)

Staré Hradiště. Malé městečko, zdánlivě poklidné, ve skutečnosti však plné tajemství a pohnutých osudů. Nuže, pojďme spolu nahlédnout pod povrch maloměstské idylky, poodkrýt roušku všednodennosti, pod níž se dá ukrýt mnohé. A že to občas není vůbec nic pěkného...

Je to už pár let a stejně to bolí......

než potkám proměnu

Tak jsem se tedy "pod nátlakem" rozhodl,že ty básničky budu střídat...:-)

Hele, po dlouhé době.... fucking hell, mají dnes básně nějaký význam? stejně je to pouze emocionální onanismus...

Variace na sonet.

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

Nechci tím nikoho pohoršit, ani urazit a velmi mě zajímají vaše reakce ;)

jubilejní 10.díl :-).....enjoy!

pšt