Soudobému Ratkinovi

Mám horkou krev
a vře mi v žilách
jako tobě,
Ratkine.

Mám vřelou krev,
co táhne k lesům,
tak jako tebe,
Ratkine.

Zastav se na okamžik,
jsi pokračováním knihy.
Jsi muž s výrazem chlapce
a s knihou v ruce
stojíš v tramvaji.

Počkej ještě chvíli,
Jene Ratkine,
než odejdeš mezi paneláky,
nech mne vzplanout
a tiše se tebou posednout,
než ti očima naposledy
zamávám a ty začten
zmizíš mezi paneláky,
můj současný Jene Ratkine,
ale odpusť,
už se s tebou nedám do řeči,
vždyť tebe už
opustil stříbrný vítr
zatím co mne
ještě stále unáší.

Nech mne vzplanout,
jednou jedinkrát,
na pár krátkých okamžiků.
A já slibuji,
že tato Praha
bude políbená tvýma očima.